Napster navždy změnil svět hudby. První nástroj nové éry internetu ale po dvou letech zabily miliardové žaloby
Ještě na počátku nového milénia byl internet poklidnou oázou malé skupiny technologických nadšenců sdružených na diskuzních boardech přístupných přes vytáčené připojení. Dveře do nové éry poprvé pootevřel Napster – nástroj umožňující přímé propojení jednotlivých uživatelů a vzájemné sdílení hudby. Jeho éra trvala jen necelé dva roky, navždy ale změnila svět online i offline. Soudní bitva, která spustila jeho zánik, se odehrála přesně před 25 lety.
Pamětníci konce minulého milénia si nejspíš vybaví, že se ve světě IT řešila hrozba přechodu na letopočet začínající dvojkou. Obávaný Y2K ale neotřásl světem zdaleka tak silně jako prográmek vývojářů Shawna Fanninga a Seana Parkera. Fanning a Parker se potkali na boardu chatovací platformy w00w00 věnovaném programování a hackingu. Patnáctiletí kluci spolu zakrátko probírali vše od teoretické fyziky po filmy a hudbu. Jejich diskuze ale stále rychleji směřovaly k myšlence vytvořit nástroj, kterým by bylo možné hudbu sdílet bez nutnosti složitého nahrávání na FTP servery.
Zlaté časy cédéček a příchod MP3
Svět hudebního průmyslu v té době zažíval doslova zlaté časy. Digitální nahrávání a distribuce na levných cédéčkách oprostila vydavatele od velké části vstupních investic. Marže z prodejů nosičů se šplhaly do závratných výšin a labely si mohly dovolit pumpovat miliony do marketingu, vyhledávání talentů a tvorby nových projektů. Digitalizace hudby ale zároveň vedla k jejímu odpoutání od fyzického nosiče. Zákazníci si sice pořád kupovali krabičku se stříbrným diskem, hudba z něj ale plynula v podobě jedniček a nul. Jejich šíření čistě elektronickou cestou nějakou dobu bránila velikost souborů a přenosová kapacita internetového spojení. To se však změnilo na začátku 90. let, když německý akustik Karlheinz Brandenburg vytvořil po dlouhých pokusech komprimovaný formát mp3. Celé CD šlo najednou bez slyšitelné ztráty kvality přeformátovat do velikosti několika megabajtů. O Brandenburgův geniální vynález však dlouho nikdo nejevil zájem. Uplatnění našel až díky Fanningovi a Parkerovi.
O vytvoření sdílecí aplikace se před naší dvojicí snažilo už několik týmů. Virální popularity se ale dočkal až Napster. Důvodem byla jednak jeho kvalita a uživatelská přívětivost, k rozšíření ale přispěl i fakt, že byl od začátku koncipován jako komerční projekt. Díky konexím se sanfranciskými investory měli programátoři k dispozici profesionální zázemí a dostatek financí na vývoj i marketing. První verze Napsteru byla vypuštěna v červnu roku 1999. Během prvních čtyř měsíců si ji nainstalovalo 150 000 lidí. O rok později se už počet uživatelů vyšplhal na desítky milionů.
Šéfové velkých vydavatelství o digitální distribuci nechtěli ani slyšet. V jejich firmách sice probíhaly snahy internet adaptovat, naléhání mladých manažerů ale do mahagonem obložených zasedaček nedolehlo. Tehdejší šéfka asociace nezávislých labelů Alison Wenhamová v rozhovoru pro Guardian vzpomíná, jak se Napster probíral v lednu 2000 na výroční konferenci vydavatelů Midem. Když vrcholný manažer nejmenovaného hudebního gigantu konečně pochopil princip jeho fungování, bouchnul prý do stolu a začal křičet, že je potřeba zakázat internet.
Hudební bossové vrací úder
„Ty internety“ pochopitelně zakázat nešlo. Na bitvu mezi Napsterem a nahrávacím průmyslem ale došlo velmi rychle. Výstřely zazněly nejprve od umělců. První vyslala Metallica, jejíž singl „I Disappear“ se internetem šířil ještě před jeho oficiálním vydáním. Aby bylo jasné, že si to metalisté nenechají líbit, doručil jejich frontman Lars Ulrich do sídla Napsteru třináct velkých krabic s vytištěným seznamem statisíců uživatelů, kteří písničku sdíleli. K žalobě se vzápětí přidal hiphopový producent Dr. Dre a rychle přibývali další. Když do útoku vyrazila samotná Americká asociace nahrávacího průmyslu RIAA, bylo jasné, že Napsteru zvoní hrana.
Kauza A&M Records, Inc., v. Napster, Inc., se dostala k soudu v roce 2000. Soud zamítl argumenty Napsteru, že vlastníci hudby mají právo ji sdílet, i návrhy, že se platforma promění na placený distribuční nástroj. Po vynesení rozsudku nařídila soudkyně Marilyn Patelová odstranit z Napsteru všechny skladby chráněné autorskými právy. Administrátoři začali rozkaz vykonávat 6. března 2001, zatímco se manažeři snažili dále vyjednávat s šéfy nahrávacích společností. Ti však stále digitální distribuci odmítali a jejich jediným přáním bylo nepříjemného „parazita“ zlikvidovat.
Bitva bez vítězů
Spirála smrti započatá před 25 lety skončila v roce 2002 bankrotem Napsteru. O jeho pozdější obnovenou verzi, kde se za stahování hudby platilo, nikdo nejevil zájem. Internetem se již v té době šířila Kazaa, Gnutella, LimeWire, Morpheus a další p2p nástroje. Oslavy v centrálách labelů rychle utichly a manažeři zděšeně sledovali, jak prodeje fyzických nosičů padají ze závratných výšin do hlubokých ztrát. Jen v USA klesl obrat mezi lety 2000 a 2014 o celých 86 % a tržby se propadly z 20 miliard dolarů na pouhých 7.
Napster navždy změnil internet i svět hudby a jeho tvůrci se stali tahouny nových projektů. Shawn Fanning se zabývá kultivací technologických startupů, Sean Parker se stal prvním prezidentem Facebooku a později pomohl nastartovat švédskou streamovací platformu Spotify. Samotný Napster se postupně změnil na streamovací aplikaci a přežíval v různých podobách a pod různými majiteli až do letošního roku. V lednu 2026 se jeho uživatelé dočkali oznámení, že se změnil v „AI inovativní platformu pro tvorbu a prožívání hudby.“
