Knihy Ericha von Dänikena ve zkoušce neobstály. Ze zábavné sci-fi se stala sbírka nepříjemných konspirací
Erich von Däniken je jedním z nejvydávanějších autorů v historii. Jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků, inspirovaly celý žánr „alternativní historie“ a zásadní popkulturní díla jako Akta X nebo trilogii Illuminatus! Čeští čtenáři jeho tvorbu hltali ve věku, kdy u nás západní fantastická literatura nesměla vycházet. Dänikenovy knihy o pravěkých návštěvách mimozemšťanů jsme proto vnímali jako zajímavou odnož sci-fi. Dnes se však na Dänikenovu tvorbu můžeme podívat nezaujatě a pohled to není moc příjemný.
Život nedávno zesnulého Ericha von Dänikena byl podobně zajímavý i kontroverzní jako jeho knihy. Vyrůstal v konzervativní katolické rodině, kde byla hlavním čtivem Bible. Omílání náboženských dogmat v něm vzbudilo skepsi a nedůvěru. Stejné zásady pak aplikoval i na tvrzení učitelů a vědců. Od mládí proto rád kladl nepříjemné otázky, které ho přiváděly do problémů. Když k nim přibylo nařčení z krádeže a podmínečný trest vězení, zdálo se, že se zvídavý mladík ocitl na šikmé ploše. V 19 letech opustil studia, začal pracovat jako číšník a později jako hoteliér. Během práce se ke studiu Bible vrátil, překládal její texty a k pasážím vymýšlel alternativní výklad.
Hledač vzpomínek na budoucnost
Při hledání „skrytých pravd“ byl Däniken velmi odvážný. Když prorok Ezechiel píše o Bohu sedícím na trůnu uprostřed bouřlivého větru a oblaků ohně, Erich viděl astronauta v křesle rakety. Prorok Eliáš vzestupující na nebesa ve větrné bouři byl pro něj popisem únosu člověka mimozemšťany. Archa úmluvy přinášející smrt bezvěrcům podle něj obsahovala jaderný reaktor. Zničení Sodomy a Gomory mělo být popisem výbuchu atomové bomby. Podobné paralely nacházel i v jiných starých spisech – v Mahábháratě, Eposu o Gilgamešovi a dalších. Když mu literární bádání přestalo stačit, vydal se ověřovat své teorie do světa.
Peníze na cestování musel získat bankovním podvodem, risk se mu ale vyplatil, protože na archeologických nalezištích nacházel hmatatelné důkazy svých teorií. Nebo si to alespoň myslel. V očích historiků byla rytina na hrobce krále Pakala v Mexiku obrazem panovníka sestupujícího do podsvětí. Proč by ale nemohlo jít o vyobrazení astronauta sedícího v kokpitu vesmírné lodi?
Kniha Erinnerungen an die Zukunft (Vzpomínky na budoucnost), ve které Däniken své teorie shrnul, nemohla být lépe načasovaná. Vyšla v roce 1968, na samém vrcholu vesmírného věku v realitě i popkultuře. Ve stejný rok vylétla posádka Apolla 8 k Měsíci, Stanley Kubrick uvedl do kin epos 2001: Vesmírná odysea, Franklin Schaffner Planetu opic. Paranoia studené války zároveň prodchla společnost atmosférou nedůvěry v zavedené narativy a instituce.
Médii se šířily zprávy o UFO, Oblasti 51 a dalších „utajovaných pravdách“. Kniha proto šla na dračku. Autor byl sice krátce po vydání odsouzen za bankovní podvod, ve vězení ale v klidu napsal pokračování a na svobodu vyšel jako boháč. Jeho knihy byly postupně přeloženy do 26 jazyků, prodávaly se po milionech a už v roce 1970 začaly vznikat filmové podoby. Dokument Chariots of the Gods, natočený podle Vzpomínek na budoucnost, byl prvním filmem, který se promítal na palubě letadel.
Dědictví předchůdců
Däniken je obecně považován za zakladatele žánru, kterému jeho zastánci říkají „alternativní historie“ a kritici „pseudoarcheologie“. Jeho knihy ale nevznikly ze vzduchoprázdna. Teorii o nebeských vůdcích lidské civilizace razila dávno před ním ruská okultistka Madame Blavatská. Ve 40. letech s ní budil kontroverze psychiatr Immanuel Velikovsky. V Británii ji popularizoval novinář Harold T. Wilkins a záhadolog Walter Raymond Drake. Podobnými tématy se zabývalo Jitro kouzelníků francouzských novinářů Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera, knihy Itala Pierre Kolosima či Francouze Roberta Charrouxe.
Knihy „alternativních historiků“ byly ve své době obrovsky populární. Mnohé jsou v oblibě dodnes, kdy vyznívají dost problematicky. Jejich společnou linií je tvrzení, že naši předci potřebovali na cestě k vyspělé civilizaci pomoc zvenčí. Někteří proponenti pak otevřeně tvrdí, že záhadní pomocníci se od primitivních protonárodů odlišovali svou bílou pokožkou a světlými vlasy. Däniken za nimi nezůstal pozadu. V knize Prorok minulosti z roku 1979 otevřeně klade sugestivní otázky, zda nebyla černá rasa prvním nepovedeným pokusem, ze kterého pak naši mimozemští stvořitelé vyšlechtili genetickou manipulací rasu bílou a žlutou.
Na hraně zapomnění
Dänikenovy eugenické úvahy nebyly jediným důvodem, proč jeho knihy od samého počátku budily kontroverze. Prodávaly se sice po milionech, podobně jako knihy jeho četných napodobitelů. Zároveň ale sílily hlasy seriózních akademiků snažících se uvést fantastická tvrzení na pravou míru. Jedním z nich byl například známý popularizátor vědy Carl Sagan, který v roce 1976 napsal předmluvu ke knize The Space Gods Revealed (v češtině vyšla jako Podvržené poselství bohů). Publicista Ronald Story v ní Dänikenovu prvotinu podrobně vyvrátil, další důkazy o výmyslech a podvrzích pak přinesli redaktoři britského televizního pořadu Nova. Podařilo se jim například vystopovat hrnčíře, který pro Dänikena vyrobil napodobeninu „tisíce let starých“ keramických nádob s vyobrazením mimozemšťanů. Když spisovatele s nálezem konfrontovali, odpověděl, že to na pravdivosti jeho tvrzení nic nemění. Falešnou nádobu prý v knize použil proto, že lidé potřebují k přijetí tvrzení hmatatelný důkaz.
S přibývajícími důkazy o podvrzích a výmyslech začala Dänikenova pověst upadat. V roce 1985 dokonce vydal knihu „Habe ich mich geirrt?“ (Mýlil jsem se?), ve které se vrací ke svým nejodvážnějším tvrzením. Bohužel opět dospěl k názoru, že se nemýlil, a zdálo se, že upadne v zapomnění. Vytrvalost se mu ale vyplatila. V 90. letech se jeho dílo dočkalo znovuzrození díky záhadologickým a konspirátorským komunitám sdruženým na diskusních fórech raného internetu. V roce 1993 už v televizích běžel seriál Po stopách všemocných, který Däniken napsal a sám ho uváděl. Odnože pětadvacetidílného eposu vznikají dodnes a poslední klon jménem Starodávné apokalypsy patří na Netflixu k nejsledovanějším seriálům. Jeho autor Graham Hancock se už za vymyšlené a podvržené důkazy svých hypotéz nemusí omlouvat. Stačí mu v podcastu všemocného Joe Rogana označit své kritiky za cenzory a zaprodance mainstreamové vědy. Jeho fanoušci pak akademikům udělají ze života peklo sami.
Odvážné otázky a nepříjemné odpovědi
Taktika vykreslovat autory pseudovědeckých hypotéz jako odvážné muže, kteří se nebojí klást nepříjemné otázky, se dá vystopovat rovněž k Erichu von Dänikenovi. Už v předmluvě Vzpomínek na budoucnost se dočteme, že „Napsat tuto knihu byl stejně odvážný čin jako ji číst.“ Vědci ji prý zařadí jako utopii na index knih, o nichž lépe nemluvit, a bázliví laici se před ní stáhnou do ulity familiárního světa. V předmluvě jeho druhé knihy Zurück zu den Sternen (v češtině Zpět ke hvězdám) se pak čtenáři dozvídají, že: „Muži, kteří se odváží klást odvážné otázky zpochybňující tradiční a zavedená vysvětlení, byli vždy na obtíž. Lidé se nikdy nezdráhali jejich hlas potlačovat. V minulých dobách byly jejich knihy uklízeny do tajných knihoven a zakazovány. Dnes se je oponenti snaží umlčet nebo zesměšnit.“
Narativ o odvážných samoucích umlčovaných mainstreamovým establishmentem opakují v podstatě všichni dnešní Dänikenovi následovníci. Zaštiťuje se jimi Graham Hancock, konspirační ufologové, proponenti teorie o ploché zemi i šiřitelé antivakcinační propagandy. Je zajímavé zapátrat po jeho původu. Do úvodu Dänikenových spisů ho vepsal editor jeho prvních knih Wilhelm Roggersdorf. Novinář a spisovatel, vlastním jménem Wilhelm Utermann před válkou pracoval pro hnutí Hitlerjugend a během války působil jako editor nacistického deníku Völkischer Beobachter. Uttermann se podle všeho podílel na knihách nejen jako editor. Původní Dänikenův text nejprve vydavatelé odmítali, nakladatelství Econ–Verlag potom najalo Uttermana, aby ho přepsal a doplnil.
Z jaké části je text dílem Dänikena a které pasáže do knihy vepsal nacistický propagandista, je těžké odhadovat. Teorie o vznešených mimozemšťanech předávajících znalosti necivilizovaným divochům je v každém případě velmi podobná té, kterou razili nacističtí okultisté v projektu Ahnenerbe. Stačí, abychom termín „mimozemšťané“ nahradili pojmem „Árijci“.
