Sport a politika: Separatisté, uprchlíci i komunisté aneb 10 nejzajímavějších klubů v evropských pohárech

Na první pozoruhodný klub může už brzo narazit plzeňská Viktorie. Jde o klub z hlavního města separatistické Podněsterské republiky, která oficiálně patří pod Moldavsko. Kuriozitou tohoto klubu, který vlastní velká podněsterská bezpečnostní firma, již založili dva bývalí důstojníci KGB, je i fakt, že přestože leží na separatistickém území, hraje moldavskou ligu a dokázal ji již jedenadvacetkrát vyhrát. V posledních sezónách ale musí klub kvůli válce na Ukrajině hrát evropské poháry mimo Podněstří, tedy ve zbytku Moldavska. Šeriff v prvním předkole Evropské ligy hrál pikantně s kosovským FC Priština, který rovněž pochází ze země, již některé jiné státy neuznávají.

Podobně jako u nás za první republiky existují v několika evropských státech menšinové fotbalové kluby, které reprezentují některou z národnostních menšin. Asi nejlepším příkladem je letošní mistr Makedonie, kterým je ryze albánský klub Shkëndija z města Tetovo, jež je považováno za neoficiální hlavní město makedonských Albánců. Ke klubu patří nepřekvapivě červeno-černé barvy, které jsou považovány za albánský národní symbol. V osmdesátých letech byl klub dokonce kvůli albánskému charakteru ještě v komunistické Jugoslávii zakázán a hraje proto trochu roli „albánské Barcelony“. Menšinová Shkëndija se letos dokonce stala mistrem makedonské ligy.

Válečné konflikty a politické události mohou ovlivnit i fotbalové kluby a jejich sídla. Jako příklad může sloužit i vítěz posledních čtyř ročníků ázerbájdžánské ligy – Qarabağ FK. Klub původně pocházel z města Agdam v Náhorním Karabachu, ale když byl Agdam ve válce o region obsazen arménskými jednotkami, odešel klub s místními azerskými obyvateli do zbytku Ázerbájdžánu a začal hrát v Baku. Qarabağ FK se stal symbolem pro půl milionu ázerbájdžánských vnitřních uprchlíků a postupně ho začala masivně podporovat i ázerbájdžánská vláda, takže se z něj postupně vyvinul nejsilnější klub v zemi. Přestože se původní domov klubu v Agdamu v roce 2020 dostal zpět pod kontrolu Ázerbájdžánu, hraje dál v uprchlickém azylu v hlavním městě Baku.

Fenomén uprchlických klubů ale není ničím novým. Dokládají to i dva aktuální řečtí účastníci evropských pohárů. Písmeno K ve jménech třetího klubu posledního ročníku řecké ligy PAOK Soluň i čtvrtého AEK Atény totiž odkazuje na město Konstantinopol, což je historický řecký název dnešního Istanbulu. PAOK vznikl už v roce 1875 jako všesportovní oddíl Hermes ve čtvrti Pera a na kluby z Konstantinopole navazuje i aténské AEK. Obě současná mužstva byla na řecké půdě znovu založena uprchlíky z Konstantinopole po řeckém exodu z Malé Asie v roce 1923. A město jejich původu symbolizuje dodnes i byzantský dvojhlavý orel v jejich znacích.

Fotbal může mít také přeshraniční charakter. Letos to dokazují hned tři kluby, které se dostaly do evropských pohárů přes ligu v zemi, v níž nesídlí. Francouzské místo ve skupinové fázi Ligy mistrů si vybojovalo AS Monaco, které jak jeho název napovídá, sídlí v samostatném Monaku, které není v UEFA, a nemá proto oficiální ligu.

Lichtenštejnský FC Vaduz zase funguje v lize sousedního Švýcarska, protože v alpském knížectví samostatná liga také neexistuje. Do evropských pohárů, nyní do Konferenční ligy, se ovšem FC Vaduz dostává jako vítěz lichtenštejnského poháru.

The New Saints F.C., občas vystupující pod zkratkou TNS, letos opět vyhrál velšskou nejvyšší soutěž, ačkoli domácí stadion klubu leží v Anglii. Klub ale hraje „sousední“ velšskou ligu, protože v minulosti vznikl sloučením dvou příhraničních klubů z obou stran anglicko-velšské hranice.

A to se ještě letos do pohárů nedostalo severoirské Derry City, které jako katolický klub hraje ligu raději v Irské republice, kde už byl dokonce i dvakrát mistrem.

Konfederační ligu původně letos měl hrát i DAC Dunajská Streda ze Slovenska. Nakonec z ní byl ale klub místní maďarské menšiny vyloučen kvůli zakázanému dvojitému vlastnictví. Jeho vlastník a šedá eminence politiky maďarské menšiny na Slovensku Oszkár Világi totiž vlastní i čistě maďarský klub ETO FC Győr z města, které se česky jmenuje Ráb, a i ten se letos probojoval do fotbalové Evropy. Vyloučení DAC podtrhlo letošní neúspěch maďarských menšinových klubů ze zemí obklopujících Maďarsko. Loni se takto do evropských pohárů dostala TSK Bačka Topola za Srbsko, Sepsi OSK za Rumunsko a právě DAC Dunajská Streda za Slovensko. Letos budou naopak maďarské menšinové kluby, které všude vydatně finančně podporuje Orbánova vláda, chybět.

Menšinový klub ze Srbska ale v Konfederační lize letos chybět nebude. Třetím místem v poslední ligové sezóně se totiž kvalifikoval klub FK Novi Pazar, který hraje domácí zápasy v hlavním městě regionu Sandžak, kde je silná muslimská a bosenská menšina, k níž se hlásí většina jeho fanoušků. Nepřekvapí proto, že místní klub má dlouholetou fanouškovskou družbu s istanbulským Fenerbahçe z Turecka.

V některých zemích jsou na rozdíl od České republiky fotbalové kluby jednoznačně spojeny s nějakou politickou orientací, nebo dokonce politickou stranou. Reprezentant tohoto fenoménu nechyběl v osudí při losu letošních evropských pohárů, a to díky kyperskému klubu Omonia Nikósie. Ten je fanouškovskou základnou tradičně spojen s místní komunistickou stranou, která nese název Pokroková strana pracujícího lidu (AKEL) a již na ostrově v posledních letech dokázala i vládnout. Část ultralevých fanoušků teď nesouhlasí s tím, že klub se stal po finanční krizi výdělečným, a vidí v tom zradu levicových ideálů. Někteří dokonce založili nový klub, ale stejně platí, že původní Omonia je klubem politicky levicovým.

Ve východní Evropě je stále mnoho klubů, které nesou názvy, jak jim je dal bývalý komunistický režim. Například název Dinamo (či Dynamo) letos v evropských pohárech ponesou kluby z albánské Tirany i běloruského Brestu. Názvy obou klubů přitom navazují na rozhodnutí sovětských orgánů založit klub pro příslušníky tajné policie a dát mu jméno Dynamo. Název pro policejní kluby se pak šířil i do dalších států bývalého východního komunistického bloku, takže jako klub ministerstva vnitra vzniklo i to Dinamo z Tirany, které se dnes ale oficiálně a trochu paradoxně jmenuje „zápaďácky“ Dinamo City.

Politický prvek do fotbalu mohou přinést samozřejmě i vlastníci. Platí to například o moldavském klubu Milsami z města Orhei, který vlastní moldavský oligarcha a vůdce jedné z místních politických stran Ilan Șor. Ten se ovšem podílel na moldavské loupeži století, kdy z účtů národní banky zmizela miliarda dolarů, je za to v zemi stíhán, a aktuálně proto žije v Rusku. Jeho strana ostatně už také byla za proruské aktivity úředně rozpuštěna. Șorovi se ale minimálně daří fotbalově. Klub Milsami z města, kde byl původně starostou, se letos stal moldavským mistrem a hrál kvalifikaci Ligy mistrů.

Politika zkrátka mnohde mluví do fotbalu víc, než si myslíme.