Učiňme Ameriku opět zdravou: Robert F. Kennedy jr. vyhlásil válku burgerům. Podobně Mussolini zakazoval špagety
Robert F. Kennedy jr. měl minulý týden tiskovou konferenci, na které přednesl souhrn dosavadního působení své iniciativy MAHA (Make America Healthy Again – Učiňme Ameriku opět zdravou). Jeho analýza veřejného zdraví Spojených států nemohla překvapit nikoho, kdo jeho aktivity sleduje. Amerika je podle RFK jr. ve strašlivé zdravotní krizi, za kterou mohou chemikálie, vakcíny a globální výrobci potravin. Daleko zajímavější moment nastal, když RFK jr. v projevu zaútočil na základ americké kuchyně – na hamburgery. V historii se už podobný útok jednou odehrál a nedopadlo to zrovna slavně.
Zpráva vypracovaná Kennedyho ministerstvem veřejného zdraví zní velmi depresivně. Dvě třetiny Američanů podle ní trpí chronickými nemocemi, 74 % má nadváhu, polovině dětí hrozí cukrovka, další se potýkají s astmatem, alergiemi a poruchami chování. Kennedy o těchto problémech mluví dlouhodobě, nemá ale ve zvyku nabízet řešení. I tentokrát jen slíbil, že soubor opatření MAHA představí během následujících 100 dnů, a poté zapadl do obvyklého obviňování chemikálií, vakcín, farmaceutik a nezdravých potravin. Neodpustil si ani útok na svého úhlavního nepřítele – firmu McDonald’s. Prohlásil, že hamburgery tráví americké děti, což už musí jednou provždy skončit, a on věří, že je člověkem, který to dokáže.
Dějinné paralely
Když se zahloubáte do historie, zpravidla zjistíte, že i ta nejdivnější událost už se někdy stala. Zvlášť to platí u historie autoritářských režimů, které pohání velmi podobné motivace. Kennedyho snaha vymýtit v USA hamburgery má ale dějinnou paralelu tak přesnou, že je až těžké uvěřit, že jde o pouhou náhodu. Mluvíme teď o snaze italských fašistů zakázat v zemi těstoviny.
Těstoviny dnes k Itálii patří tak neodmyslitelně, až je těžké uvěřit, že se ve velké části Apeninského poloostrova připravují z neitalských surovin. Hlavně na severu se pšenici nikdy příliš nedařilo, na rozdíl od rýže, která se v Lombardii, Benátsku a Piemontu pěstuje po staletí. Když se ve 20. letech začali v Itálii drát k moci nacionalisté a fašisté, bylo hlavním bodem jejich rétoriky volání po hospodářské soběstačnosti. Vědomí, nakolik je italská kuchyně závislá na dovozu obilí z Turecka, se jim proto vůbec nezamlouvalo. Benito Mussolini se proto rozhodl s nepohodlnými těstovinami jednou provždy skoncovat. Jídelníček nové, mocné Itálie se měl sestávat pouze ze zdravých domácích produktů – rajčat, oliv, citrusů a především z rýže.
Světlá futura zdravé Itálie
Radikální názory se málokdy objeví jen tak z ideového vzduchoprázdna. Kennedyho výživové teorie stojí na dlouholeté mediální masáži samozvaných zdravotních expertů, biohackerů a prodejců potravinových doplňků. Tažení italského diktátora proti špagetám zase inspirovaly teorie italského futuristy Filippa Tommase Marinettiho. Marinetti je velmi zajímavá postava italské avantgardy začátku 20. století. V roce 1909 se básník a filozof zapsal do povědomí sepsáním Manifestu futurismu. Vyzývá v něm Italy, aby odhodili zkostnatělé tradice a vrhli se co největší rychlostí do budoucnosti plné technologií, automatizované výroby a moderního životního stylu. Paralela s dnešní snahou technokratických miliardářů co nejvíce urychlit příchod umělé inteligence není vůbec náhodná. Stejně tak není náhodou, že i italští futuristé pokládali za nezbytnou součást pokroku překopání národního jídelníčku.
K útoku na těstoviny zavelel Filippo Marinetti v prosinci 1930, kdy vydal „Manifest futuristické kuchyně“ doprovázený souborem receptů „La Cucina Futurista“. Podle jeho tvrzení dělají těstoviny z Italů obézní, těžkopádný a malomyslný národ. „Posedlost těstovinami je slabostí Italů, jejich Achillovou patou, formou otroctví, kterou musí národ rozdrtit na tisíc kusů, aby mohl vykročit zpět ke slávě starověkého Říma,“ horuje Marinetti hned v úvodu. Jako řešení neutěšeného stavu navrhuje nahradit těstoviny rýží a luštěninami a postupně přejít na futuristickou stravu podávanou v tabletách a prášcích.
Na Marinettiho obranu je třeba uvést, že jeho tažení proti těstovinám bylo alespoň zčásti motivované absurdním humorem. Nejvíce je to patrné na receptech, které ve své kuchařce publikoval. Najdete mezi nimi podivnosti jako kvašené čili papričky s parmezánem, ananas se sardinkami, tuňákem a japonskými buráky i naprosto bizarní „salám vařený v kávě a kolínské“. Futurista sice s fašismem zpočátku sympatizoval a spolupracoval, postupně se ale od Mussoliniho režimu odvrátil. Jeho ideologie bohužel žila dál. Těstoviny byly stále pod větší palbou nenávisti a boj za jejich potlačení nabýval stále nepříjemnější podoby.
Rýže vs. špagety
Pěstování rýže, kterou chtěl Mussolini těstoviny nahradit, bylo fyzicky velmi náročné a z velké části závislé na ruční práci. Hlavně v jižních regionech, kde se tradičně pěstovala pšenice, museli fašisté na rýžová pole nahánět ženy doslova násilím. Fotografie Italek sázejících rýži pak používali jako důkaz patriotismu venkova a ukázku ideálu ženské krásy. K popularitě rýže to nijak nepřispělo a nepomohlo ani ustanovení speciálního Národního výboru pro rýži (Ente Nazionale Risi). Ten rozvážel po venkově pytle s rýží a nutil je vesničanům společně s brožurkami doporučených receptů.
Jak asi tušíte, snaha propagandistů se zcela minula účinkem a obrátila se proti jejím autorům. Italové si ze zakazovaných těstovin učinili symbol protifašistického odboje a jejich obliba rostla i na dříve převážně „rýžovém“ severu. Když byl Il Duce v roce 1945 zatčen a odsouzen k smrti, dostal jako poslední večeři před popravou talíř špaget. Hned po pádu jeho režimu vypukly na náměstích italských měst doslova těstovinové orgie a tradice hromadných hostin v mnoha z nich přetrvávají dodnes. Místo aby těstoviny zanikly, stalo se z nich italské národní jídlo.
Zdravé jídlo – zdraví vojáci
Kennedyho a Mussoliniho kampaně proti oblíbeným jídlům se mohou zdát absurdní a snad i smutně legrační. K smíchu ale rozhodně nejsou. Zásahy do nejsoukromějších oblastí života, mezi které volba jídla určitě patří, jsou oblíbeným nástrojem autoritářských režimů. Vůdcové tímto způsobem dávají najevo, že jejich vliv dosáhne doslova kamkoliv – i k rodinnému stolu. Volání po zdravější stravě také nebývá motivováno snahou zlepšit životní podmínky v chudých a vyloučených lokalitách. Má za účel vybudovat generaci silných mladých mužů připravených nastoupit službu v armádě. Mussolini otevřeně hlásal, že rýže má z Italů udělat neporazitelné vojáky a z Italek plodné matky rodící nové generace bojovníků. Jak to vidí RFK jr.? Z jeho zprávy vyčnívá hlasité varování: „Octli jsme se v krizi, která způsobila, že 77 % našich dětí nemůže kvůli zdravotnímu stavu sloužit v armádě Spojených států. Co se to s naší zemí děje a proč se o tom každý den nepíše v novinách?“
