Sochy většinou nebývají předměty sexuální touhy, zvlášť když jde o pomníky a náhrobky. Když se ale k některému z nich váže nějaká pikantní legenda slibující lásku a sexuální štěstí, pak jdou předsudky stranou.
Pokračování 2 / 8
Hrob Victora Noira
Náhrobek francouzského novináře najdete na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise. Sochař Jules Dalou podobu Noira, který byl zastřelen při potyčce, vytesal velmi realisticky. Poznáte ho podle oblýskané vybouleniny v místech, kam se obvykle nesahá. A právě realistická podoba těchto míst dala vzniknout rituálu, kvůli kterému na hřbitov míří ženy z celého světa. Do klobouku sochy musí vložit květinu, mrtvého žurnalistu políbit na rty a polaskat mu (rukou či jinou tělesnou částí) rozkrok. Podle různých verzí pověsti to má zaručit šťastný sexuální život, plodnost nebo lásku vyvoleného mládence. Úřady se proti necudnému rituálu snažily bojovat a v roce 2004 kolem náhrobku vyrostl plot s varováním, že za neslušné chování hrozí pokuta. Během několika dní ho rozzlobené ženy strhly a na hřbitov chodí pro požehnání dál.
Pokračování 3 / 8
Náhrobek Oscara Wilda
Na stejném hřbitově Père Lachaise ve východní části 20. okrsku se nachází i hrob básníka a romanopisce Oscara Wilda. Namísto podobizny ho zdobí abstraktní socha asyrského anděla, která ale k rituálům se sexuálním podtextem lákala také. Namísto žmoulání intimních partií ho ženy od roku 1999 líbaly namalovanými rty. Anděl pokrytý polibky sice vypadal romanticky, ale mastná rtěnka pórovitý pískovec nenávratně poškozovala a kolem hrobu nakonec vyrostla bariéra z neprůstřelného skla. Místo náhrobku teď ženy ocumlávají opodál stojící strom a samozřejmě sklo.
Pokračování 4 / 8
Hrobka členů Italian Mutual Benevolent Society v New Orleans
Velkolepou mramorovou hrobku objednal spolek italských měšťanů žijících v New Orleans od architekta Pietra Gualdiho v roce 1857. V roce 1969 na ní při natáčení filmu Bezstarostná jízda (Easy Rider) vylezl Peter Fonda, začal sochu Italie osahávat a vyprávět jí o sebevraždě své matky. K natáčení na hřbitově neměli filmaři povolení, což dává rozum, protože katolická církev by patrně s výjevy sexuálních orgií s prostitutkami na LSD nesouhlasila. Z filmu se nicméně stal kult a je považován za stěžejní dílo americké Nové vlny. Se sochou se během následujících let chtělo mazlit tolik ztripovaných filmových fanoušků, že byl hřbitov pro veřejnost uzavřen.
Pokračování 5 / 8
Socha Julie ve Veroně
Julie nemá jako románová postava hrob, má ale pomník, který stojí v jednom nenápadném dvoře v italské Veroně. Váže se k ní rituál, který velí zamilovaným napsat na zeď své iniciály a pomník pohladit. Instrukce, kde se má socha hladit, se různí. Podle jedné verze se má hladit ruka, podle druhé (oblíbené u pánů) ňadra. Jisté ale je, že pár bude navždy šťastný a sexuálně spokojený.
Pokračování 6 / 8
Hrob Marie Antoinetty v Bazilice Saint-Denis
Bazilika Saint-Denis je gotický kostel ve stejnojmenném opatství na severním okraji Paříže, který sloužil jako pohřebiště nejvyšší francouzské šlechty. Výjimečné místo v ní zaujímá hrobka královny Marie Antoinetty, která má na rozdíl od ostatních cudně zahalených světic poodhalená svá pověstně krásná ňadra. Váže se k nim řada legend. Vypráví se například, že podle nich vytvořil dvorní sochař model široké sklenice na šampaňské. Jiná pověst tvrdí, že jejich polaskání přináší mužům štěstí a socha má díky ní příslušné partie jemně vyleštěné.
Pokračování 7 / 8
Socha Masocha ve Lvově
Leopold Ritter von Sacher-Masoch byl rakouský novinář a spisovatel historických a erotických románů. Do dějin vešel jako muž, který dal (své) jméno sexuální preferenci „masochismu“. Zemřel v 59 letech v útulku pro choromyslné v německém Lindheimu a je pohřben neznámo kde. Řádný pomník mu postavili až v roce 2008 v rodném Lvově. Socha v životní velikosti má v rozhalené hrudi otvor se zvětšovacím sklem, skrz které jsou vidět erotické obrázky, a otevřenou kapsu kalhot. Do té mohou zájemkyně vložit ruku a nešťastnému Masochovi polaskat jeho mužství.
Pokračování 8 / 8
Socha studenta v Čeljabinsku
Pomník neznámého studenta stojí před lékařskou fakultou Státní univerzity Jižního Uralu už od dob Sovětského svazu. Neznámý sochař uplatnil socialisticky-realistický styl ve všech partiích, zejména pak ale v monumentálním rozkroku, který si zdejší studentky chodí pohladit pro štěstí.
