Samozřejmě, že dnes se i na Valašsku slaví Vánoce podobně jako ve většině rodin v Brně, Praze či Plzni. Přesto se najdou tací, kteří se drží alespoň některých skutečně starobylých a původních tradic. Jestli si chcete tradice vyzkoušet i vy, tak zapomeňte na rybu, rybí polévku nebo bramborový salát či cukroví. To jsou všechno tradice staré zhruba jen sto let (na Valašsku ještě méně).
Vánoce v jednom z našich nejchudších a nejdrsnějších krajů jsou spojením pohanských pověr a zvyků s těmi křesťanskými. Štědrovečerní večeře třeba vždy začínala tím, že po společné modlitbě hlava rodiny rozdala všem u stolu, který byl odjakživa symbolem celého hospodářství (když se Valaši stěhovali, kuchyňský jídelní stůl v domě, který opouštěli, vždy jako jediný z nábytku zůstal -– patří k domu jako jeho nedílná součást), vánoční oplatku pomazanou medem. To aby byli všichni další rok sladcí a dobří. Někde se k medové oplatce přikusoval ještě česnek – pro zdraví a ochranu před zlem.
Po oplatce byl na řadě chléb a pak taky vánoční polévka – mnohdy typická kyselica, ale nejčastější bývala štědračka. Dnes se jí nejvíc blíží asi takzvaná hrstková, od všeho, co doma máte a co po celý rok jíte, je v ní hrst.
Stromeček pro zvířátka
Za oknem žádné valašské roubenky nesměl chybět betlém. Ať už pečený z těsta či slaměný, dřevěný nebo malovaný keramický. Stejně tak do okna patří zapálená svíčka – tou se mimo jiné na Štědrý den dávalo na vědomí, že rodina už zasedla k večeři a nikdo nemá rušit, příchozí by z domu odnesl štěstí. Ani hospodyně nesměla vstát od stolu po celou dobu večeře, která měla mít devět chodů. Musela mít všechno nachystáno k ruce, aby se jí stačilo jen na židli otočit. Kdo vstal, ještě než se dojedlo a domodlilo, koledoval si o smůlu.
Pokud jde o vánoční stromeček, ten na valašské kotáry doputoval jako měšťanská novota až zhruba před šedesáti lety. A protože tehdy byly roubenky malé a všichni žili v podstatě v jedné místnosti, zavěšovali stromeček (který v lese uřízli až na Štědrý den) pod strop, aby nepřekážel. Další ozdobený stromek dali i svým zvířatům – nejčastěji stál na hnoji nebo u krmelce. Vždyť i zvířata jsou boží tvorové.
Proč mělo být chodů devět? A proč dávali Valaši pod stůl zamknutý řetěz? Proč by se na vás hospodyně zlobila, kdybyste po ní chtěli upéct valašský frgál? Dočtete se ve vánočním vydání Reflexu.
