nahoru

Vyzkoušejte letos Vánoce po valašsku: Bez ryby a salátu, zato s oplatkou a štědračkou

Adéla Knapová 24. prosince 2022 • 15:00
Vyzkoušejte letos Vánoce po valašsku: Bez ryby a salátu, zato s oplatkou a štědračkou
foto: Martin Straka

Samozřejmě, že dnes se i na Valašsku slaví Vánoce podobně jako ve většině rodin v Brně, Praze či Plzni. Přesto se najdou tací, kteří se drží alespoň některých skutečně starobylých a původních tradic. Jestli si chcete tradice vyzkoušet i vy, tak zapomeňte na rybu, rybí polévku nebo bramborový salát či cukroví. To jsou všechno tradice staré zhruba jen sto let (na Valašsku ještě méně). 

Vánoce v jednom z našich nejchudších a nejdrsnějších krajů jsou spojením pohanských pověr a zvyků s těmi křesťanskými. Štědrovečerní večeře třeba vždy začínala tím, že po společné modlitbě hlava rodiny rozdala všem u stolu, který byl odjakživa symbolem celého hospodářství (když se Valaši stěhovali, kuchyňský jídelní stůl v domě, který opouštěli, vždy jako jediný z nábytku zůstal -– patří k domu jako jeho nedílná součást), vánoční oplatku pomazanou medem. To aby byli všichni další rok sladcí a dobří. Někde se k medové oplatce přikusoval ještě česnek – pro zdraví a ochranu před zlem. 

Po oplatce byl na řadě chléb a pak taky vánoční polévka – mnohdy typická kyselica, ale nejčastější bývala štědračka. Dnes se jí nejvíc blíží asi takzvaná hrstková, od všeho, co doma máte a co po celý rok jíte, je v ní hrst. 

Stromeček pro zvířátka

Za oknem žádné valašské roubenky nesměl chybět betlém. Ať už pečený z těsta či slaměný, dřevěný nebo malovaný keramický. Stejně tak do okna patří zapálená svíčka – tou se mimo jiné na Štědrý den dávalo na vědomí, že rodina už zasedla k večeři a nikdo nemá rušit, příchozí by z domu odnesl štěstí. Ani hospodyně nesměla vstát od stolu po celou dobu večeře, která měla mít devět chodů. Musela mít všechno nachystáno k ruce, aby se jí stačilo jen na židli otočit. Kdo vstal, ještě než se dojedlo a domodlilo, koledoval si o smůlu. 

Pokud jde o vánoční stromeček, ten na valašské kotáry doputoval jako měšťanská novota až zhruba před šedesáti lety. A protože tehdy byly roubenky malé a všichni žili v podstatě v jedné místnosti, zavěšovali stromeček (který v lese uřízli až na Štědrý den) pod strop, aby nepřekážel. Další ozdobený stromek dali i svým zvířatům – nejčastěji stál na hnoji nebo u krmelce. Vždyť i zvířata jsou boží tvorové.

Proč mělo být chodů devět? A proč dávali Valaši pod stůl zamknutý řetěz? Proč by se na vás hospodyně zlobila, kdybyste po ní chtěli upéct valašský frgál? Dočtete se ve vánočním vydání Reflexu. 





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.