Na Vánoce jsme nejelegantnějším národem střední a jižní Evropy. Aspoň to tvrdí jakýsi průzkum. Za sebou jsme dokonce nechali i Italy, což dá rozum, protože pokud si pamatuju, tak Italové považují za součást oděvu i boty, čímž se diskvalifikují. U stromečku je třeba stát v ponožkách nebo punčocháčích. (Jaký prase by šlo až pod stromeček v botách? Usadil mě dokonce nedávno správně kamarád, který zvyk být u domácích slavnostních událostí vyzutý zavedl přes odpor zbytku rodiny po pobytu v Česku i ve svém bytě v Paříži.)
Je to vyšší dívčí vyštafírovat se tak, aby na každoroční společné vánoční rodinné fotce právě nohy obalené punčochovým zbožím dotvářely slavnostní atmosféru nedbalé elegance. Neboť jak dále sděluje onen výzkum, víc než 75 procent Čechů se na Vánoce rádo hezky obleče. A právě z toho prý vyplývá, že nám to během vánočních svátků nejvíc sluší.
Otázkou je, co to vlastně znamená. Pokud vycházíme třeba z toho, že se většina Italů běžně strojí elegantněji než my, pak konstatování, že my se na Vánoce oblečeme hezky (a co znamená hezky po česku?), nemusí nutně znamenat, že jsme na Štědrý den elegantnější…
Na druhou stranu je to pěkná představa, že jsme zase v něčem nejlepší. Kdo si počká, ten se dočká a nakonec dojde i na nás – koneckonců i ty dlouho vysmívané a haněné české ponožky v sandálech poslední léta dobývají přehlídková mola těch nejprogresivnějších světových módních návrhářů!
Máme totiž světu co nabídnout nejen na Vánoce, ale obzvlášť během nich.
Své o tom ví třeba i Tereza Maxová. Letos prý hodlá s rodinou strávit svátky klidu a míru v Česku a její zahraniční manžel bude poprvé přítomen typické tuzemské krvavé tradici, jíž je – jak podle všeho sdělila Blesku, kde jsem se o tomto jejich českém iniciačním vánočním ‘poprvé' dočetla – vraždění kaprů.
A je to tak, aleluja, svátky míru, klidu a lásky jsou zase tu. Sváteční doba dobrých skutků, odpuštění, pokory, zklidnění, naděje, davů vynervovaných a agresivních lidí, předražených slev, cukroví, svařáku a grogu, jmelí a stromků a krve v ulicích, případně igelitek a síťovek, v nichž marně a za apatického přihlížení adventně usebraných lidí lapají po dechu už několik dlouhých týdnů hladem mučení kapři (hladovkou jsou týraní proto, aby neznečistili nádrže, ve kterých namačkáni na sobě čekají buď na smrt hned na ulici, nebo je rány paličkou zabijí až po dalším několikadenním mučení dušením a pozvolnou otravu chlorovanou vodou). Je tedy vlastně pochopitelné, že u nás nejsou součástí slavnostního vánočního oblečení boty. V ponožkách po té vodě a krvi, jež mnohdy po marném rybím zápase o život nejen v kuchyních zůstávají, neuklouznete.
