Ano, nejvyšší státní ocenění naší země svého času získala spousta dnes neslavných jmen. Benitu Mussolinimu v roce 1926 Řád Bílého lva udělil T. G. Masaryk, komunistický režim zase pochopitelně s oblibou vyznamenával sovětské činitele, ale i diktátory od Kuby přes Sýrii po Severní Koreu.
Nejvýznamnější státní ocenění letos slaví sté výročí. V roce 1922 vláda novopečené republiky založila původně Řád Československého lva. Vyznamenávat nejdřív vůbec nezamýšlela Čechy ani Slováky, ale chtěla vyzdvihnout cizince, kteří se zasadili o zájmy Československa ve světě. Postupem času se Řád začal propůjčovat i našim občanům.
Dělí se na pět tříd, přičemž první je nejvyšší. Ti, kteří naší zemi prokázali skutečně mimořádné zásluhy, dostávají Řád I. třídy s řetězem. Vyznamenání se ještě rozděluje na občanské a vojenské.
Proč Mussolini?
První kontroverzní vyznamenání udělil T. G. Masaryk, když ocenil Benita Mussoliniho v roce 1926. Tedy rok po tom, co se diktátor dostal do čela Itálie. Existovaly dva hlavní důvody. Za 1. světové války se totiž Mussolini jako žurnalista zasloužil o podporu Československých legií. Také byl členem spolku, který hájil vznik nezávislého Československa. Přátelil se s československými socialisty – ano, Mussolini byl dřív zapálený komunista – a vydal knihu o Janu Husovi, dlouho jedinou monografii o Husovi v italštině. Vyznamenání mělo ale taky povzbudit ochladlé politické vztahy s fašistickou Itálií.
Ocenění se ve stejném roce dočkal i Pietro Badoglio, který o pár let později jako generál dobyl pro Mussoliniho Etiopii. Aby postup italských vojsk urychlil, speciálně si vyžádal použití yperitu. Válečné zločiny měl v Africe páchat už pár let předtím, když radikálně potlačil libyjský odpor proti italské invazi.
Revolucionáři a diktátoři
Kapitola sama pro sebe jsou vyznamenání éry komunismu. Řád Bílého lva tehdy nepřekvapivě putoval k čelním představitelům SSSR, třeba Leonidu Brežněvovi či Nikitu Chruščovovi. I pro Stalina se medaile našla, ale odmítl ji. Dál ji získal Alexej Kosygin, který se podílel na rozhodnutí o invazi sovětských vojsk v reakci na Pražské jaro. A řád dostali i další komunističtí papaláši a diktátoři. Například východoněmecký generální tajemník Walter Ulbricht a jeho následovník Erich Honecker, jejich kolega z Bulharska Todor Živkov, Polska Wojciech Jaruzelski nebo Rumunska Nicolae Ceaușescu.
Komunisté měli slabost i pro spřátelené diktátory. Proto pěticípá hvězda pokrytá granáty v roce 1960 zamířila na Kubu do rukou Raúla Castra. V 70. letech se jí dočkal i jeho bratr Fidel, libyjský vůdce Muammar Kaddáfí nebo Háfiz al-Asad, který v Sýrii nastolil totalitu. Dalším držitelem z Kuby byl kubánsko-argentinský marxistický revolucionář, lékař, spisovatel, vůdce partyzánů, diplomat, vojenský teoretik a… masový vrah Che Guevara.
A ocenění za genocidu získává…
Etiopský vůdce Mengistu Haile Mariam Řád obdržel od Gustava Husáka nejspíš proto, že ve své vlasti zažehnul komunistickou revoluci. Vstoupila do historie jako rudý teror. Nejvyšší evropský soud ho později uznal vinným z genocidy. Za jeho vlády v letech 1977 až 1991 mělo být popraveno na 200 000 lidí, zatímco asi milion obyvatel zahynul hladem. I proto se mu říká Stalin Afriky.
Z Afriky pochází i další laureát Šadlí Bendžedíd, který byl po celá 80. léta prezidentem Alžírska. Během jeho vlády došlo k ropné krizi, což drasticky zvedlo ceny potravin a vrhlo zemi do chudoby. Protesty po celém Alžírsku prezident krvavě potlačil. Konec své vlády na začátku 90. let se snažil odvrátit armádním zásahem a pro příznivce konkurenční strany Fronta islámské spásy zřídil na Sahaře koncentrační tábory. Konflikt volně přešel do občanské války, která stála život na 200 000 obyvatel.
Praotec Severní Koreje Kim Ir-sen má za sebou snad ještě krvavější vládu, jen válka mezi Jihem a Severem dříve sjednocené země si vyžádala na 3 miliony životů. Československé vyznamenání získal od Ludvíka Svobody.
Po roce 1989 se Řád Bílého lva pochopitelně demokratizoval. Udílen byl hlavně válečným hrdinům, disidentům nebo zahraničním státníkům – třeba Alžbětě II., Billu Clintonovi nebo Lechu Wałęsovi. Loni se na seznam zařadil Petr Kellner, a jakkoliv nepatřičně může působit třeba vedle Edvarda Beneše nebo Madeleine Albrightové, v minulosti nebylo vyznamenávání význačných podnikatelů nijak vzácné. Jinak tomu je u vyznamenání pro herečku Jiřinu Bohdalovou, které řada lidí považuje za nevhodné.
