Praha je jediným česko-slovenským městem, ve kterém mohou její obyvatelé i návštěvníci využít k dopravě podzemní sítě metra. V posledních letech začal dopravní podnik usilovně pracovat na větší bezbariérovosti 61 stanic, a tak by v současnosti měli mít cestující s pohybovým omezením, kočárky nebo zavazadly do 46 z nich usnadněný přístup prostřednictvím nových vstupů a výtahů. Trpkou realitou je, že přístupové cesty k nim připomínají spíš překážkovou dráhu.
K chybě došlo už v základu, při původní výstavbě pražského metra totiž nikdo bezbariérovost stanic neřešil. Snaha napravit nedostatek je proto chvályhodná, nicméně je nutné k ní přistoupit komplexně. Vybudování výtahů je sice efektivní způsob, jak osobám se sníženou pohyblivostí nebo rodičům s kočárky poskytnout pohodlný přístup na jednotlivá nástupiště metra, ale když při tom není zohledněna prostorová plynulost, postrádá nákladná investice smysl. Její absurditu demonstruje architekt a kritik veřejného prostoru Adam Gebrian na výtazích u stanice Muzeum, která je navíc přestupní, a Národní třída.
„Tady jsme u dalšího dodatečně zbudovaného napojení mezi metrem a povrchem pomocí výtahů. To znamená způsob, jak zajistit bezbariérový přístup ke stanici, která tak původně nebyla koncipovaná. Na první pohled to tady vypadá jako o něco lepší prostředí, než to, co jsme viděli před chvílí, ale bohužel na druhý pohled to tak úplně není. Kdybyste se náhodou chtěli vydat nejkratší možnou cestou do Spálené ulice, tak zjistíte, že to nejde. Myslím, že to je omyl a chyba, a že tenhle prostor by měl být zpřístupněný, i kdyby to mělo znamenat zásah do cenného kubistického portálu,“ popisuje Gebrian nedomyšlenou koncepci původně bohulibého záměru Dopravního podniku hl. města Prahy.
Ne všechny architektovy postřehy na konto veřejného prostoru jsou ale tak negativní, v sérii Gebrian: Plus/Minus z produkce internetové televize Mall.tv poukazuje i na řadu pozitiv, která jsou v něm k vidění. Přesvědčte se sami zde.
