„Je to moc?“ ptá se občas s cynickým ušklíbnutím publicista a stand-up komik Luděk Staněk diváků svých Událostí. Stejná otázka se nabízí také u titulku tohohle článku. Jeho záměrem ale není zvídavého čtenáře provokovat, ale upozornit na skutečnost, že k dnešní podobě třetího nejlidnatějšího města USA přispěl nemalým podílem Vůdce. Byli to totiž jeho nohsledi, kteří znepříjemnili Ludwigu Mies van der Rohovi život v nacistickém Německu natolik, že coby poslední ředitel legendární umělecké školy Bauhaus odhlasoval ukončení její činnosti a emigroval do USA, kde se jeho druhým domovem stalo Chicago. Jeho jméno je s ním neodmyslitelně spjato.
Jeden z nejdůležitějších architektů všech dob a autor brněnské vily Tugendhat navrhl ve městě na západním břehu Michiganského jezera celou řadu staveb. Ostatně prožil v něm jednatřicet let. Za tu nejslavnější je považována paradoxně zdánlivě nenápadná budova fakulty architektury Crown Hall, která vznikla v 50. letech.
„Z dálky to vypadá jako ne moc zajímavá stavba. Je prosklená, nízká, horizontální, obdélníková a má dvě podlaží – to jedno je zasazené pod terén a vykukuje nad něj jen tak, aby přirozené světlo přišlo dolů, kde se nachází veškeré technické zázemí, servisy a jednotlivé kanceláře, ale to nejdůležitější je o patro výš a je to samotný prostor fakulty architektury. Je to ateliér, kde dodneška studenti sedí, učí se, modelují, kreslí, vymýšlejí a ocitají se v takovém otevřeném prostoru, ve kterém není jediný sloup. A to je to zásadní konstrukční rozhodnutí,“ poukazuje architekt Adam Gebrian na výjimečnost Miesovy realizace, která se stala a s odstupem času pořád zůstává standardem, jak mají vypadat fakulty architektury. Inspirací byla i pro tu libereckou.
Pokud chcete vidět, jak vypadá jedno z vrcholných děl moderní architektury, které sám jeho tvůrce nazval jako „téměř nic“, nebo si prohlédnout jeho další chicagské domy, pusťte si další díl série Gebrian: Plus/Minus.
