Fandit týmům počítačových hráčů? To samé, jako fandit fotbalu, hokeji nebo cyklistice, myslí si Martin Roháček, který turnaje esportu žere už skoro dvacet let.
Ještě obléknout mikinu s logem oblíbeného týmu a může vyrazit. Čeká ho velký turnaj v Německu. Jde o akci světového formátu, kam dorazí patnáct tisíc diváků. Další stovky tisíc ji budou sledovat online, ale Martin Roháček chce být v místě dění a fandit naživo. Je mu třicet dva let a první počítačovou hru pařil, když mu byly čtyři. Na vesnici, odkud pochází, byl v dětství jedním z mála, kdo měli počítač. Hry tehdy hrál na písíčku dva-osm-šest. Z dnešního hlediska je to střep, ale hry jako Golden Axe se na něm spustit dalo úplně v pohodě. „Chytlo mě to a už nepustilo,” říká Martin, který se časem začal dívat i na to, jak hrají profesionálové.
Bylo to kolem roku 2004, tedy rok před vznikem kanálu YouTube. Aby se zlepšil v hraní Warcraft 3, stahoval si do počítače soubory se záznamem od předních světových hráčů, které se pak otevřely přímo v samotné hře. Díky tomu viděl, jak přemýšlejí, co dělají a jak se ve virtuálním světě chovají. Přestože vystudoval politologii na Univerzitě Karlově, nakonec se do herního světa vrátil. V současnosti pracuje pro Českéou asociaci esportů.
Jak sám říká, o smyslu profesionálního hraní již dnes nemusí nikoho přesvědčovat. Turnaje esportů přitahují stovky tisíc diváků a další miliony lidí se dívají online. Sledovanost turnaje v počítačové karetní hře HearthStone překonává Super Bowl a hráči turnaje ve hře Dota 2 si rozdělují prize money až ve výši 40 milionů dolarů. Podle aktuálního kurzu se tak v případě jednoho jediného turnaje může mluvit o miliardovém byznysu. S takovými prostředky nakládá jen málokterý sport s nálepkou tradiční.
Esporty mají vše, na co jsme zvyklí z přenosů velkých fotbalových soutěží, jako jsou nabité stadiony, komentátoři v oblecích a analytici s názory, co měl ten či onen udělat jinak. Martin poukazuje na to, že není rozdíl mezi tím, když si fanoušci pouštějí záznam ze zápasu Arsenalu, turnaj ve Wimbledonu, pohled z kamery uvnitř závodního vozu WRC nebo přenos z turnaje největších borců na střílečku Counter Strike. Ve všech případech jde o touhu vidět, jak si s nějakou technicky náročnou disciplínou poradí lidé patřící do světové špičky.
Největším hrdinou je pro Martina hráč titulu Dota 2 s přezdívkou NoTail, který si za svou kariéru na turnajích přišel k odměnám ve výši 6,7 milionu dolarů. Stejně jako si fanoušci hokeje připomínají zlaté olympijské Nagano, Martin uctívá moment, kdy jeho oblíbený tým s názvem OG zvítězil v nejprestižnějším mistrovství světa 2018 ve hře Dota 2. „Několikrát mohli vypadnout, několikrát byli odepsaní, ale vždy to otočili a nakonec to dovedli k vítězství,” říká Martin, který si na online sledování turnajů v Americe nebo Asii kvůli časovému posunu řídí budík.
Už se smířil s tím, že on sám na dovednosti svých idolů už nikdy nedosáhne. „To ale neznamená, že bych ve hře polevil. Tak jako si jde někdo po práci čutnout fotbálek, já si s chutí pustím dotu a ponořím se do svého světa,” říká.
