Pan Zdeněk Kopecký běhá rekreačně maratóny a už jich uběhnul rovné čtyři stovky. Ten čtyřstý dokončil nedávno, ve svých třiaosmdesáti letech. Ten první zaběhnul v pětatřiceti a od té doby si dělá pečlivé záznamy, takže ví, že za necelých padesát let uběhnul celkem 116 000 kilometrů.
Samozřejmě nezačal rovnou maratonem. Narodil se v Trutnově, tedy v lyžařském kraji, a na lyžích závodil už na škole v rámci školních přeborů. Jeho učitel tělocviku vedl žáky k celoročnímu běhání a pan Kopecký si atletiku zamiloval. Dlouho ale běhal jenom kratší tratě - tři, maximálně pět kilometrů.
Až když se po vojně přestěhoval do Českých Budějovic, dostal se do party vytrvalců, kteří ho k maratonu v podstatě vyhecovali. A když svou první trať v délce čtyřicet dva kilometry a sto devadesát pět metrů zvládnul v čase tři hodiny a devět minut, bylo jasné, že rozhodně nebude jeho poslední.
Od té doby se pan Kopecký soustředil na dlouhé běhy. Zazávodil si i na delších tratích, ale maratonů uběhnul zdaleka nejvíc. Postupně to spojil i s cestováním; v Evropě je jen málo států, kde by si nějaký ten maratonek nezaběhnul. Nejradši vzpomíná asi na ten košický, ten má v nohách dvacetkrát. Jen je mu líto, že se nikdy nedostal do Ameriky, na pověstný bostonský nebo newyorský maraton.
Dlouhé běhy se tak staly panu Kopeckému náplní života. Do sedmdesáti let běhal každý den, ale kromě vlastních výkonů se rád na atletiku podíval i v televizi, což platí dodnes. I když pan Kopecký dodává, že aktuálně v Česku moc špičkových vytrvalců bohužel není.
Rád ale vzpomíná na svůj největší životní vzor - a samozřejmě nejen svůj, říká, že Emila Zátopka obdivovali s kamarády úplně všichni. Pan Kopecký měl to štěstí, že se s ním setkal, a nebylo to jen tak obyčejné setkání. Čtyřnásobný olympijský vítěz mu kdysi předával cenu za třetí místo v běhu u Máchova jezera.
Umístění na stupních vítězů přitom pan Kopecký nasbíral za život desítky. Některé poháry má dodnes ve svém bytě, ale spoustu už jich rozdal přátelům, kteří organizují závody. Pan Kopecký je rád, že se jeho staré ceny znovu využijí.
Radost má i z toho, kolik lidí začalo v poslední době běhat. Lidé podle něj pochopili, že žádná dieta člověku neudrží štíhlost a svěžest tak, jako běhání.
A běh je hlavně sport, na který člověk v podstatě nic nepotřebuje. Běhat se dá kdekoliv a kdykoliv, stačí si natáhnout tenisky a vyrazit. Jen se nesmí přepálit start. Pan Kopecký říká, že je třeba začít pěkně pomaloučku polehoučku a postupně zrychlovat a prodlužovat tratě, ale nezprotivit si to a mít z běhání pořád radost.
I když říká, že maratony už asi běhat nebude, s běháním samozřejmě nepřestane. Kvůli sobě i kvůli vnoučatům, pro které je běhající děda velkým vzorem. Všechny sportují, nekouří a žijí zdravě - a to je pro pana Kopeckého ta největší odměna.
