Vláda se nechává ráda slyšet, jak jí záleží na životě na venkově. Při sledování jejích konkrétních kroků musíte mít ale jako občan menší obce hořký úsměv na rtech. Neochota podělit se o data o koronavirové pandemii je jen jedním z příkladů.
Téměř půl roku trvalo, než ministerstvo zdravotnictví svolilo, aby starostové dostávali přehled o počtu nemocných v jejich obci a v okrese. Konečně to bude možné. Ale týká se to pouze obcí s rozšířenou působností. Nikdo nechce znát jména nebo bydliště nemocných i anonymizované údaje jsou zásadní pro přijímání ochranných opatření v konkrétních obcích. V těch menších ale mají prostě smůlu.
Nebylo to tento týden poprvé, co na venkově ostrouhali. Vládou schválený návrh stavebního zákona počítá se zrušením 400 stavebních úřadů napříč republikou. Negativně to ovlivní dva a půl milionu občanů. Ve Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR) zastáváme názor, že občané mají být schopni vyřídit si maximum záležitostí co nejblíže svému bydlišti, nová úprava stavebního práva jde bohužel přesně opačným směrem. Ruku v ruce s dalším omezováním dostupnosti úřadů a služeb, které dlouhodobě pozorujeme. Začalo to snahou o rušení poboček České pošty či finančních úřadů nebo tlakem slučování škol. Rušení stavebních úřadů je jen dalším dílkem do skládačky.
Když letos v červnu hledala vláda, kde vzít peníze na výplatu podpor pro podnikatele, sáhla drze po penězích, na které měly obce nárok v rámci rozdělení daňových příjmů. Znamenalo by to zastavení obecních investic za miliardy korun a konec projektů, které mají reálně zlepšovat život v regionech a na kterých se dodavatelsky podílejí místní firmy. Vláda couvla až poté, co se v nebývalé velké míře ozvali nesouhlasně starostové i občané z celé republiky.
Lidé se z venkova stěhují pryč a není se čemu divit. Předchozí odstavce jsou navíc jen špičkou ledovce. Přitom se stačí podívat přes kopec na západ od našich hranic nebo třeba k sousedům v Rakousku, abychom viděli, že venkov může být kvalitním místem k životu – s dobrou dopravní obslužností, dostupnými službami i úřady a třeba i kvalitním připojením k internetu. To jsou oblasti, které musíme rozvíjet, ať už sami nebo s pomocí evropských peněz, pokud nechceme mít jednou z venkova vylidněnou oblast.
Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR a poslanecEvropského parlamentu
