Sportovní hvězdy budoucnosti: Před obrazovkou a s ovladačem v ruce. A s dobrým příjmem | Reflex.cz
nahoru

Sportovní hvězdy budoucnosti: Před obrazovkou a s ovladačem v ruce. A s dobrým příjmem

David Pávek, iSport.cz12. května 2020 • 18:30
Sportovní hvězdy budoucnosti: Před obrazovkou a s ovladačem v ruce. A s dobrým příjmem
foto: eSuba

Taky jste se jako malí rozhodovali, jestli chcete být radši kosmonautem, fotbalistou, nebo popelářem? Dnešní omladina má na dotazy o své budoucnosti trošku jinou odpověď. Velká část z nich má za svoje hrdiny lidi, kteří nejvýznamnější část dne stráví před obrazovkou počítače s ovladačem v ruce. Jejich největším snem je pobírat peníze za to, že hrají videohry. Laikovi se tohle přání může zdát jako utopická myšlenka, pravdou ale je, že v takzvaném esportu se točí neuvěřitelné peníze.

V době, kdy pandemie koronaviru zastavila téměř všechny profesionální sportovní soutěže na světě, byly to víceméně jen virtuální esportové ligy, které zůstaly netknuté, naopak zájem o ně se ještě zvýšil. Důvod je nasnadě – velké turnaje jako IEM v polských Katovicích sice pravidelně přilákají stovky tisíc diváků, dají se ale stejně tak odehrát i online z pohodlí domácí izolace. Ale nenechte se zmást, esport nezažívá boom jen díky tomu, že jednoduše není na co jiného koukat. Profesionální hráče videoher jako Counter Strike: Global Offensive, Dota2 nebo League of Legends každý rok sleduje kolem čtyř set milionů unikátních diváků a jejich počet rok od roku roste.

Esport je z největší části zábavou mileniálů a Generace Z, lidí odkojených internetem. Streamy videoher na platformách jako Twitch a Mixer jsou pro ně stejným denním chlebem, jako je pro starší televize nebo noviny. I to je jeden z důvodů, proč se z virtuálního sportu stává tak výdělečný byznys – velké firmy jako BMW, DHL, Red Bull nebo Intel v něm zcela oprávněně vidí možnost, jak přirozeně nabídnout své produkty mladší generaci, a do esportových týmů a turnajů tak investuje nemalé peníze.

„Tahle věková skupina nemá ráda, když je jí nabízeno něco ke koupi. Když marketing pro ně není autentický, nebude fungovat a v jejich očích poškodí vaši značku. Společnosti proto zjišťují, že esport je nejlepší způsob, jak je oslovit. Když se to udělá dobře, je to efektivní a vyplatí se to. Oslovují tak diváckou skupinu, která nekouká na televizi, moc nechodí do kina, protože když se chce zabavit, je online a hraje hry,“ vysvětlil v loňském rozhovoru pro iSport.cz Wim Stocks. Protřelý byznysmen je s videohrami spojen po většinu života, působil ve vedení známé vývojářské firmy Atari a poté se skrze svou společnost WorldGaming stal jedním z pionýrů esportu. I díky němu se turnaje přesunuly z obýváků a hotelových pokojů do velkých hal a prize money se z „co kdo může přihodit do banku“ zvedly na částky, které z mladých herních nadšenců mohou udělat boháče. „Dělám z gamerů milionáře,“ říká Stocks s oblibou.

Tahle hláška je víc než přehnaným marketingovým claimem. Ti nejlepší esportoví profíci to skutečně můžou dotáhnout až ke statusu dolarových milionářů, a to za pár let. Jeden příklad za všechny? Aktuálně desátý nejbohatší hráč světa, Pákistánec Sumail Hassan si už za pět let kariéry, ve které vystřídal zatím tři týmy, vydělal 3,6 milionu dolarů (91,4 milionu korun). Je to nejmladší profesionál, jehož příjmy se přehouply přes milion, letos v únoru mu bylo teprve jednadvacet let.

(N)esport?

Představa snového výdělku za hraní videoher je samozřejmě šíleně lákavá, má ale i řadu kritiků. Valná většina z nich má v čele výčtu svých problémů s tímhle odvětvím už jeho pojmenování. „Esport? Co má sezení za počítačem společného se sportem?“ ptají se často.

Nezdá se to, ale překvapivě mnoho. Nejde jen o sportovní strukturu soutěží, lig a turnajů, ale i o samotné hráče a jejich přípravu. Jistě, fyzické vypětí se nerovná tomu, které zažívá fotbalista po deseti naběhaných kilometrech za zápas, zocelená psychika ale hraje stejně zásadní roli jako naprosté mistrovství v hráčem zvolené hře.

„Esport je jako zrychlené šachy. Musíte dělat klíčová rozhodnutí ve zlomku vteřiny mnohem častěji než v tradičním sportu. To z vás dělá sportovce. Možná ne po fyzické stránce věci, ale rozhodně po té psychické. Trénink je v mnohém odlišný, zatímco hráč NBA se zaměřuje na fyzično, hráč esportu zase na soustředění, duševní klid a výdrž,“ předložil mi při loňské rozpravě své argumenty Wim Stocks a doplnil, že ti nejlepší tráví u hry, ve které se chtějí zdokonalit, i osm až deset hodin denně.

Hráči mu samozřejmě dávají za pravdu. „V mé kariéře bylo období, kdy jsem vstával v pět odpoledne a hrál až do druhého dne do poledne,“ sdělil před několika lety americké televizi ESPN Mason „Neighbor“ Cobb, profesionál ve hře Halo, s dovětkem, že pro gamera jako on je lepší hrát v noci. Tyhle brutální praktiky už se pomalu srovnávají, nejeden velký tým má své mentální kouče, nutriční poradce a další specialisty, kteří dohlížejí na to, aby hráči byli v co největší psychické i fyzické pohodě před velkým turnajem. Ano, stejně jako v „normálním sportu“.

Škola? Práce? Hry!

Profesionální hraní videoher se v posledních letech vyprofilovalo v naprosto legitimní kariérní cestu. Mnozí mladíci, kteří si jsou natolik jistí svými herními schopnostmi, jsou ochotní obětovat mnohé pro to, aby se z nich stali esportoví profesionálové.

Johan Sundstein, fanouškům známý pod přezdívkou „N0tail“, se poprvé dostal k videohrám už v pouhých dvou letech, když mu padla do ruky konzole GameBoy. Už v brzké pubertě se dostal k výrazně komplexnějším titulům, především ke hře Dota2, která ve světě esportu patří mezi nejsledovanější a nejvýdělečnější. „Starší kluci z Johanovy školy k nám chodili na návštěvu, aby se od něj přiučili a sledovali, jak hraje,“ vzpomínala pro dánskou TV2 Sundsteinova matka.

Naprostá oddanost kariéře profi hráče došla tak daleko, že mladý Johan už po jednom roce ukončil středoškolské studium, aby se Dotě mohl věnovat naplno. „Tu hru miluje. Už od malička to byl jeho sen a teď se mu splnil,“ potvrdila maminka zapáleného hráče. Jiní rodiče by nejspíš tak radikální krok, jakým je předčasný odchod ze školy, kvůli videohře nedovolili, paní Sundsteinové se ale důvěra v synovy schopnosti vyplatila.

Johan, nebo chcete-li N0tail, sice nemá maturitu, na konto mu ale v pouhých sedmadvaceti letech stačilo přitéct kolem sedmi milionů dolarů (175 milionů korun). To z něj dělá nejbohatšího hráče esportu na světě. Peníze zatím šetří, i když jednu investici už má prý dopředu vymyšlenou. „Chtěl bych dům, u kterého bych neměl žádné sousedy, jen spoustu psů,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro dánskou televizi.

Jen se dívej

Mimo turnajů a pravidelné mzdy od týmů je pro hráče skvělým zdrojem příjmů i živé vysílání. I v tom je esport jedinečný – nemáte příležitost se živě podívat, jak váš oblíbený fotbalista piluje střelbu a kličky, nemůžete si jen tak pustit sparing bojovníka MMA, ale hráče esportu a jejich počínání ve světě videoher můžete živě sledovat každý den. Diváci skrze streamovací platformy Twitch či Mixer mohou své oblíbence podpořit finančně darovanou částkou nebo tím, že se přihlásí k pravidelnému odběru jejich vysílání.

Profesionálové v CS:GO, Dota2, League of Legends či sportovních simulátorech jako FIFA a NHL streamují pravidelně. Pro několik dalších jsou dokonce peníze z takového vysílání primárním zdrojem příjmů a turnajů o více hráčích se vůbec neúčastní.

Nejznámější postavou z této odnože profesionálního hraní her je 28letý Američan Tyler Blevins, známý pod přezdívkou Ninja. Ten své mediální impérium vybudoval na zdarma hratelné populární střílečce Fortnite. Na YouTube nasbíral přes 23 milionů odběratelů, jeho živá vysílání jsou tak populární, že se o něj samotné platformy perou. Loni v létě oznámil, že z livestreamové jedničky Twitche přechází na Mixer, novou stránku vybudovanou společností Microsoft. Ta za Ninjovu exkluzivitu měla zaplatit mezi 20 a 30 miliony dolarů (500–750 milionů korun). Sám Tyler si jen díky fanouškům, kteří platí za odběr jeho kanálu, vydělá kolem půl milionu dolarů (12,5 milionu korun) měsíčně.

V Česku až o 2,5 milionu

I v Čechách najdete dost příkladů toho, že hraním her se dá velmi solidně uživit. Tomáš Šťastný alias Oskar je tím nejzářnějším z nich. Na rozdíl od dánského kolegy N0taila střední dokončil, pak pracoval jako mistr směny ve fabrice. Jeho budoucnost ovšem neležela u ložisek, ale u her. Jako profesionál v Counter Strike: Global Offensive to dotáhl až do zahraničních týmů, naposledy působil v německém celku Sprout. Na účet mu podle zpráv měly přitéct prize money ve výši zhruba osmi milionů korun.

Esport začíná pomalu pronikat do povědomí fanoušků tradičních sportovních odvětví. Prvoligové fotbalové kluby například staví své týmy v simulátoru FIFA. Hráči jako Jan „Emerickson“ Krupička za Spartu, Lukáš „T9Laky“ Pour v dresu Plzně nebo Martin „Kobby“ Strnad v barvách Slavie se tak nemusí spoléhat „jen“ na příjmy z turnajů, jako byla loni iSport LIGA pod hlavičkou Czech News Center, ale i na pravidelnou mzdu od profi klubů a na lepší zázemí.

Zajímavé subjekty vznikají i samostatně. Fotbalový reprezentant Jakub Jankto věnuje podnikání v esportu stejnou pozornost jako vlastní kariéře. Jeho tým Sampi začínal na sportovních simulátorech, teď patří mezi špičky české scény i v Counter Strike: Global Offensive či League of Legends. Mezi velké hráče chce patřit i tým Sinners, který založila liberecká stavební společnost Syner, významný partner tamního hokeje. Hráči, kteří v barvách Sinners válejí ve střílečce CS:GO, tak často sdílí zázemí s hokejisty Bílých Tygrů.

I tyto týmy společně s nejstarší a nejúspěšnější organizací eSuba, Brute či Gunrunners můžete sledovat mimo jiné v Sazka eLEAGUE, dlouhodobé soutěži pod vedením Czech News Center. Ligy v Counter Strike: Global Offensive a Dota2 vynesou týmům dohromady 2,5 milionu korun, na české esportové scéně dosud nevídané peníze. „Jsme přesvědčeni o tom, že esport a reálný sport budou v blízké budoucnosti stát vedle sebe jako rovnocenní partneři. Náš cíl je proto jasný – vybudovat na česko-slovenské scéně esportové ligy se vším, co lidé znají z reálných ligových soutěží. Se silnými týmy, hvězdami, fanoušky i partnery,“ komentoval Lukáš Tomek, šéfredaktor deníku Sport a webu iSport.cz při spuštění Sazka eLEAGUE.

David Pávek, iSport.cz




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější