Magnus Hirschfeld se narodil roku 1868 a pocházel z dlouhé linie židovských lékařů. Studium medicíny tak pro něj bylo přirozenou volbou. Po absolvování si založil soukromou praxi a dařilo se mu dobře. Trápil ho však fakt, že mnoho jeho homosexuálních pacientů páchalo sebevraždy. Dopis na rozloučenou jednoho z nich pak navždy změnil směřování Hirschfeldova života.
Jednalo se o mladého důstojníka, jenž byl okolím přinucen ke svatbě. V dopise na rozloučenou se přiznává, že navzdory veškerému úsilí nedokáže přestat myslet na muže. Kvůli nedostatku odvahy říct rodičům pravdu se proto rozhodl ukončit svůj život. Hanba prý škrtila jeho srdce. Důstojník ani jednou nenapsal slovo homosexualita. Vždy mluvil jen o „tom“. Na závěr připsal vzkaz adresovaný přímo Hirschfeldovi:
„Myšlenka na to, že ty dokážeš změnit budoucnost německé vlasti tak, aby o nás smýšleli spravedlivěji, mi usnadňuje poslední chvíle života.“
Hirschfeld byl rovněž mužem s homosexuální orientací. Nicméně věděl, že kdyby provedl coming out, byl by ostatními lékaři ostrakizován. Přesto se rozhodl zavřít praxi a odjet do Berlína. Měl v plánu změnit vnímání homosexuality veřejností pomocí vědeckých poznatků. Tehdejší Berlín ovládali bohémové a město bylo na míle vzdálené Magdeburgu, kde Hirschfeld do té doby pracoval.
V novém prostředí rychle založil Wissenschaftlich-humanitäres Komitee, což byla v podstatě první organizovaná skupina LGBT aktivistů. Společně bojovali proti paragrafu 175, který učinil roku 1871 homosexualitu protizákonnou. Pod jejich návrh na zrušení tohoto paragrafu se podepsal Albert Einstein, Thomas Mann, Rainer Maria Rilke i třeba Lev Nikolajevič Tolstoj. Návrh na zrušení paragrafu nakonec v parlamentu nebyl schválen. Nicméně hlas Magnuse Hirschfelda byl čím dál tím více slyšet.
V roce 1919 zakládá v centru Berlína Institut für Sexualwissenschaft. Jednalo se v podstatě o první sexuologický institut na světě. Hirschfeld skrze něj podporoval sexuální nauku, rozšíření antikoncepce, léčení pohlavních chorob i emancipaci žen. Právě zde rovněž vznikl termín transsexualita. Do muzea institutu přijížděla intelektuální elita Evropy, ale i úplně obyčejní lidé. Ročně Hirschfeldovu vilu navštívilo přes 20 tisíc lidí.
Tehdy se Hirschfeld stává spoluautorem prvního prohomosexuálního filmu na světě (ukázku můžete vidět v úvodu článku). Přednáší po celém světě a sdílí své poznatky ze studia více než 5000 pacientů.
To vše ale bylo s příchodem nacismu rázem pryč. Po přednášce v roce 1921 v Mnichově se Hirschfeld probudil v nemocnici a v novinách si v úmrtních oznámeních přečetl vlastní jméno. Protižidovsky naladěný dav ho tehdy sice nezabil, ale slavný sexuolog skončil v kómatu. Hitler Hirschfelda tehdy pečlivě sledoval, a dokonce mu věnoval prostor v jedné ze svých řečí.
V květnu roku 1933 pak sympatizanti nacismu obklíčili Hirschfeldův institut s cílem Magnuse dopadnout. Ten byl naštěstí již v Paříži. Institut byl nicméně vyrabován a 30 let vědeckého výzkumu společně s místní knihovnou shořelo. Nacisté z pálení knih udělali zvrácenou oslavu. Ohni před berlínskou operou přihlížela Magnusova busta naražená na kopí. Hirschfeld se pokusil podobné centrum vybudovat v Paříži, ale to se nepodařilo.
Zbytek svých dní strávil v Nice na jihu Francie s životním partnerem Li Shiu Tongem. Zemřel na zástavu srdce v květnu roku 1935.
Jeho kolegové po válce neuspěli s pokusem získat budovu institutu zpět. Soud tehdy rozhodl, že se znárodnění událo podle zákona. Až v roce 2011 vláda Německé spolkové republiky rozhodla o založení nadace Magnuse Hirschfelda. Ta se nyní stará o odkaz slavného lékaře a pomáhá LGBT+ komunitě.
