Závod o severní pól: Doletěl na točnu jako první Byrd, nebo Amundsen? Spory o prvenství panují dodnes
Před 100 lety ze Špicberků odstartoval neplánovaný závod o první přelet severního pólu. Prvenství bylo připsáno Američanovi Richardu Byrdovi. Hned po ohlášení úspěchu expedice se však objevily pochybnosti, zda Byrd nad pól opravdu doletěl, a diskuze oživil v 90. letech objev jeho letového deníku. Jak to tedy v roce 1926 bylo? Přeletěl nad pólem první Byrd 9. května, nebo až 12. května vzducholoď Norge Roalda Amundsena?
Americký letec a dobrodruh Richard Byrd poprvé zamířil k severnímu pólu jako vedoucí leteckého týmu slavného polárního výzkumníka Donalda MacMillana. Jejich pokus doletět až nad samotný vrcholek zeměkoule v roce 1925 selhal. Byrd se neúspěchem nenechal zviklat a už o rok později se do norských Špicberků vydal znovu. Tentokrát se na 2500 kilometrů dlouhý let hodlal vypravit na palubě moderního trojmotorového jednoplošníku Fokker nesoucího jméno dcery hlavního sponzora výpravy － Josephine Ford. V dvoumístném kokpitu mu asistoval pilot Floyd Bennett.
Neočekávaný závod
Už tak nebezpečný pokus zdramatizoval neplánovaný závod s konkurenční expedicí Roalda Amundsena. Norský polárník připlul na Špicberky takřka zároveň s Byrdem. Nevezl s sebou však letadlo, ale speciálně upravenou vzducholoď italského konstruktéra Umberta Nobileho. Vzducholoď Norge měla odstartovat 11. května a z osady Ny-Ålesund doletět přes severní pól na Aljašku. Deklarovaným cílem tedy nebyl samotný přelet nad pólem, ale letecký průzkum Severního ledového oceánu a mapování případných neznámých ostrovů. Vzhledem k tomu, že expedice startovaly takřka současně, však bylo zřejmé, že letecké zdolání severního pólu bude důležitým bodem obou výprav.
Amundsenovy naděje na prvenství pohasly ještě před odletem. Byrdův Fokker se vznesl 9. května ráno a pouhých 15 hodin a 30 minut po vzletu se opět objevil v hledáčku dalekohledů základny. Po přistání Byrd předložil zaznamenané koordináty letu komisi amerického námořnictva a National Geographic Society. Obě instituce potvrdily, že Byrd a Bennett skutečně severního pólu dosáhli. Letci byli oslavováni jako národní hrdinové a prezident Calvin Coolidge jim osobně připjal Medaili cti.
Nad severní pól se mezitím dostala i Amundsenova vzducholoď. Norge nad točnou přelétla časně ráno 12. května. Umberto Nobile, který svůj vzdušný koráb sám pilotoval, se obratným manévrem snesl do výšky pouhých 90 metrů a Amundsen na počest všech národů výpravy shodil na nejsevernější bod planety vlajky Norska, Itálie a USA. Pokračoval pak v letu a 14. května přistál v aljašské osadě Teller.
Příliš rychlý let?
Už v okamžiku vyhlášení Byrdova prvenství se objevily dohady, jestli o svém letu mluví americký polárník pravdu. Největší otazníky budil jeho neočekávaně brzký návrat. Podle vzdálenosti k pólu a rychlosti letadla by cesta měla trvat kolem 18 hodin, nikoliv pouhých 15. Byrd rozdíl vysvětlil vlivem příznivého větru, a jelikož nebylo možné jeho tvrzení nijak ověřit, debaty postupně utichly. Skeptici však pochybovat nikdy nepřestali. Když byly dlouho po Byrdově smrti objeveny jeho deníky, kontroverze ožila nanovo.
Nové důkazy
Zápisky objevil shodou náhod archivář Raimund Goerler. Na jeho pracoviště státní univerzity v Ohiu dorazily v roce 1996 písemnosti z Byrdovy pozůstalosti, které univerzitě odkázali letcovi potomci. Goerler mezi nimi objevil i ručně psaný letový deník ze slavné expedice na severní pól. Mezi záznamy objevil poznámky Byrdových pokynů pilotu Bennettovi: „Měli bychom být nad pólem. Udělej okruh. Budu fotit. Pak zaměř slunce. Oznam, že jsme dosáhli pólu a vracíme se. Jeden z motorů ztrácí olej, ale do Špicberků doletíme.“
Přímá citace z ručně psaných zápisků kupodivu do případu jasno nevnesla. Letecký deník totiž přinesl argumenty i Byrdovým kritikům. Na stránkách jsou viditelné vygumované zápisky měření, které se výrazně liší od oficiální zprávy předložené po přistání komisi National Geographic Society. Letadlo se podle nich otočilo zpět na jih asi 80 kilometrů před dosažením pólu, pravděpodobně kvůli závadě na jednom z motorů a unikajícímu oleji. Podezření podpořil i další expert z Ohio State University Gerald Newsom, který s Raimundem Goerlerem spolupracoval na knize „To the Pole: The Diary and Notebook of Richard E. Byrd“ (K pólu: Deník a zápisník Richarda E. Byrda). Newsom je profesor astronomie a meteorologie. Při porovnání zápisků s archivy měření atmosférických dat usoudil, že Byrdovo tvrzení o příznivém větru není příliš pravděpodobné. Podle jeho výpočtů by se měl letoun naopak cestou na sever potýkat s protivětrem a cestu až k pólu by za pouhých 15 hodin nestihl.
Lež, nebo nepřesnost?
Dokazuje tedy deník, že Byrd o svém prvenství lhal? Gerald Newsom si to nemyslí. Jak uvádí v knize, Byrd se mohl při letu jednoduše přepočítat nebo nesprávně měřit koordináty. V roce 1926 nebyla letadla vybavená přesnými přístroji a GPS lokátory. Richard Byrd musel cestu zaznamenávat do mapy pomocí dat získávaných ze slunečního kompasu, barometru a hodinek. Kompas mu určoval kurs na sever, z tlaku naměřeného barometrem odečítal výšku letu, pomocí stopek měřil rychlost ubíhajících orientačních bodů v krajině.
Složitými výpočty pak určoval, kde se letadlo nachází, a porovnáváním s mapou zjišťoval, jak se blíží k pólu. To vše musel provádět v podstatě neustále dlouhé hodiny ve vymrzlé kabině. Fakt, že Byrd některá čísla v zápisníku gumoval, tedy není nijak nepochopitelný a nebylo by ani divné, kdyby se v koordinátách jednoduše přepočítal. I malá nepřesnost ve výpočtu výšky letu se při určování polohy letadla promítne do odchylky mnoha kilometrů. Gerald Newsom proto v knize soudí, že Byrdovo letadlo se mohlo otočit už 126 kilometrů před pólem, stejně pravděpodobně ale mohlo pól o celých 34 kilometrů přeletět.
Skutečné prvenství
Bez ohledu na pochyby zůstává Byrdův let ohromujícím důkazem lidské odvahy a odolnosti. Řítit se v přetíženém jednoplošníku nad liduprázdnou ledovou pouští, překonávat únavu při měření a zmrzlými prsty psát do zápisníku nekonečné řady čísel si dnes nikdo nedokáže ani představit. Samotný fakt, že se letadlo dokázalo vrátit na základnu, dokazuje, jak zdatným navigátorem byl Richard Byrd a jakými pilotními dovednostmi disponoval jeho pilot Floyd Bennett. I kdyby se přímo nad pól jejich Josephina nedostala, výška letové hladiny by jim ho určitě umožnila minimálně zahlédnout. Před sto lety možná poprvé nad točnou přelétl Amundsen. Byrd ale byl s největší pravděpodobností prvním člověkem, který vrcholek naší planety na vlastní oči ze vzduchu spatřil.
