Blanka Solařová: Prázdná Dubaj a škola na dálku. Co mi covid dal | Reflex.cz
nahoru

Blanka Solařová: Prázdná Dubaj a škola na dálku. Co mi covid dal

Blanka Solařová4. dubna 2020 • 19:25
Dubaj
Dubaj
• foto: 
Shutterstock

V některých sférách života má současná pandemie pozitivní vliv. Tedy pro ty, kteří zrovna nejsou nakažení. Tak například já jsem dřív nesnášela práci. Dnes? O víkendu jsem už v šest vzhůru, připravuji výuku pro dubajské třeťáky, opravuji písemky, plánuji…. Nevadí mi, když kolegové a rodiče mých žáků volají v nevhodnou dobu (Miss, kdy písemka, a co já dělat?)

Takže den jako den, všední či víkend, prostě denně čumím do těch elektronických obrazovek a konečně si připadám, že jsem užitečná. Negativem jsou bolavá záda a potřeba pohybu. Nejsem ten typ, který by rád přeskakoval doma židle. Ráda chodím na procházky, a tak (další pozitivum!) je privilegium chůze do obchodu pro potraviny. Nejbližší Carrefour je asi půl kilometru od domu a to je fajn. Po šesti hodinách práce jsem se tedy rozhodla, že si zajdu nakoupit něco k jídlu.

Venku jako vymeteno. Ovšem, nejen díky koronaviru. Aplikace Počasí ukazuje 36 stupňů Celsia. Roušky jsou povinné nosit jen v uzavřených prostorech, takže si ji schovám až do obchodu. Procházím kolem lékárny s velkým nápisem ROUŠKY NEJSOU a u vchodu do Carrefouru mě zastaví ochranka, změří mi teplotu a vydá plastové rukavice.

Počet zákazníků: Málo. Mají všechno. Chleba, ovoce, mléčné výrobky, toaletní papír. Nevidím žádnou změnu z dob předkoronových. Na zemi jsou nově nasprejované tečky vyznačující bezpečnou vzdálenost zákazníků. Někteří zoufalci to berou doslova a snaží se skákat z tečky na tečku jako žabky po leknínových listech.

Kupuji banány, ořechy a borůvky. Už jsem se konečně vyhrabala z dortové a křupkové fáze. Ani jeden člověk v supermarketu nemá po domácku vyrobenou masku. Tak kde je berou, když nejsou volně v prodeji? Já se chráním šátkem, dle vzoru lepší než drátem do oka.

V rouškách se nedá odhadnout, jak se lidé tváří. Já se například usmívám, ale nikoho to nezajímá. Nikdo se s nikým nebaví. Ani to mne neodrazuje. Vidím živé lidi, a to mi stačí. Platím bezkontaktně a odcházím. Venku si servu šátek a gumové rukavice a po cestě domů vypotím nejméně dvacet pět kalorií.

Doma se konečně podívám na zprávy v mobilu. Píše mi dcera. No, píše. Posílá mi fotografie, jak se spolubydlícími vaří, cvičí s youtube a hrají nejnovější hru Animal Crossing. Já jen doufám, že také studuje na Univerzitě online.

Z Česka přicházejí další a další vtipy, kterým se směji. Hlavně se nedívat na žádné koronavirové zprávy. A pak rychle do práce.

Blanka Solařová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější