nahoru

Mráz přichází z Brna: Čtyři důvody, proč je dnešní rozhodnutí Ústavního soudu špatné

Petr Sokol3. února 2021 • 12:00
Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu
Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu
• foto: 
E15 Michael Tomeš

Ústavní soud dnes opět „zamelčákoval,“ když zrušil podstatnou část volebního zákona uprostřed již rozběhlé předvolební kampaně. Jeho verdikt totiž v tomto ohledu připomíná rozhodnutí z roku 2009, kdy brněnský soud na základě podání tehdejšího poslance Miloše Melčáka zrušil již vyhlášené předčasné volby.  Každopádně soudci dnes „zmrazili“ volební přípravy a před českou politikou je nyní mnoho nevyzpytatelných scénářů.  

1. Nepotřebné zpoměrňování

Ústavní soud dnes bez pochyby využil své pravomoci a postupoval v mantinelech, které mu Ústava a zákony dávají. To je ale asi všechno, co je možné na dnešním verdiktu pochválit. Nešťastné je totiž nejenom jeho načasování, ale i samotný obsah, který trochu zbytečně zpoměrňuje český volební systém.

V debatách o spravedlivém volebním systému pro Českou republiku je dlouhodobě kamenem úrazu pasáž české Ústavy, v níž se píše, že volby do Poslanecké sněmovny se konají „podle zásady poměrného zastoupení.“ To vypadá jednoznačně, ale politici, právníci i politologové se přou prakticky už od schválení české ústavy o to, co přesně jsou ty zmíněné zásady poměrného zastoupení. Shoda nepanuje nad tím, zda poměrný musí být jen mechanismus přepočtu hlasů na mandáty, nebo musí podmínku poměrnosti naopak naplňovat i výsledky, které tento mechanismus produkuje.

Na jedné straně v této debatě stojí ti, kteří si myslí, že hlavním smyslem volebního systému je vytvoření akceschopné a stabilní vlády, a proti nim argumentují zastánci názoru, že volební systém má být zrcadlem, který co nejpřesněji kopíruje všechny názorové skupiny a skupinky ve společnosti.  Obě strany se sice shodnou, že každé „zrcadlo“ volebního systému volební výsledek do určité míry zkresluje, ale nepanuje mezi nimi soulad v tom, jak velké toto zkreslení je ještě přípustné.

Dnes mezi ústavními soudci očividně převážili „zrcadláři,“ kteří upřednostňují poměrnost Sněmovny před její schopností vytvářet akceschopné většinové vlády. Je to chyba, protože ve Sněmovně máme už i podle dnes zrušeného, údajně „málo poměrného systému“ rekordních devět parlamentních stran. Není proto divu, že sestavování vlády po posledních sněmovních volbách při této roztříštěnosti připomínalo kovbojku a i za časů politického „bouráka“ Andreje Babiše skončilo vytvořením menšinové vlády. Ta je z podstaty vždy méně efektivní než kabinet, za nímž ve Sněmovně stojí pevná koaliční většina.

Česká republika je navíc národnostně, sociálně i nábožensky velmi homogenní společností a nenajdeme v ní mnoho argumentů pro silně poměrný systém, pokud samozřejmě pomineme zájem stran s menší podporou voličů, kterým na poměrném systému logicky záleží. Zpoměrňování volebního systému proto české demokracii nijak neprospěje a z dnešního rozsudku se může racionálně radovat jen málokdo. Paradoxně se asi ve skrytu duše nemohou radovat ani strany, které dnešní rozsudek iniciovali. Menší strany STAN, KDU-ČSL i TOP 09 se totiž už dosavadnímu volebnímu systému přizpůsobily a dnešní rozhodnutí jim proto ve výsledku uškodí, protože jimi vytvořené předvolební koalice by z něj profitovaly.

Šťastnými se naopak mohou cítit strany, které se nyní v průzkumech pohybují samostatně kolem pěti procent – tedy komunisty a sociální demokraty. Překvapivě se tak asi může radovat Andrej Babiš, protože sice přijde o několik mandátů, ale to se stane i oběma opozičními koalicím a nový systém přinese posílení jeho možným povolebním koaličním partnerům – ČSSD a KSČM. I proto se nabízí spekulace, že prezident Zeman možná o víkendu na ústavní soud zaútočil jen naoko a ve skutečnosti chtěl jen ústavní soudce utvrdit v přesvědčení volební zákon „prořezat.“

Připomeňme i určitou nelogičnost toho, že soudci dnes „škrtli“ neutrální d´Hondtův dělitel, ale ponechali v platnosti nestejně velké volební obvody (kraje), při čemž právě ony působily nižší míru poměrnosti. 

2. Šílené a zbytečné načasování

Vedle obsahu dnešního verdiktu zaráží vnějšího pozorovatele i jeho načasování. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ani dnes nevysvětlil, proč ústavní soudci nechali návrh senátorů z roku 2017 přes tři roky u ledu a rozhodli o něm až pár měsíců před dalšími volbami. Verdikt proto kvůli nešťastnému okamžiku, kdy vznikl, nutně změní logiku letošních voleb, a hlavně bude znamenat, že nový volební zákon vznikne ve spěchu a pod tlakem hrozby ústavní krize. Načasování nutně a logicky posiluje spekulace o přání předsedy soudu Rychetského zviditelnit se či dokonce posílit svou roli před možnou prezidentskou kandidaturou. Po dnešku se navíc nutně opět oživí úvahy o ústavním soudu jako o neformální třetí parlamentní komoře. Zajímavé je také to, že předseda Rychetský na přelomu století stál jako vicepremiér nejen u zrodu opoziční smlouvy, ale i u schválení volebního zákona, který nahradil volební systém opoziční smlouvy. Tehdy jím spoluvytvářený volební systém dnes „jeho“ soud s fanfárami ruší.   

3. Strašák jednoho obvodu

Soudci sice dnes nezrušili volební obvody, které nyní odpovídají 14 správním krajům (včetně Prahy), ale stejně volební zákon prořezali natolik, že parlament bude muset rychle najít shodu na úplně novém volebním systému pro výběr poslanců. Ze stolu proto ještě úplně nespadl ani nejhorší možný scénář, kterým by byl jeden celostátní volební systém. Ten by reálnou politiku stáhl do Prahy a jejích stranických centrál a zároveň omezil rovnoměrné zastoupení jednotlivých krajů, protože by strany nemusely mít v čele kandidátky zástupce všech krajů. Jeden obvod přesto může být při dnes začínajícím hledání nového volebního zákona nejednoduší variantou a složitá jednání mezi sněmovní a senátní většinou o novém zákoně může skončit právě u něj.

4. Hrozící odklad voleb

Jak bude vypadat nový volební systém zůstává otevřené, ale nelze vyloučit ani nejčernější scénář. V extrémním případě se totiž také může stát, že se říjnové sněmovní volby v naplánovaném termínu neuskuteční. Platilo by to, pokud by se obě komory parlamentu nedokázaly shodnout na novele volebního zákona, která by zaplnila „mezery“ vytvořené dnes Ústavním soudem. Pak by v půlce října skončil mandát současné Sněmovny a její pravomoci by převzal Senát. Ten by potom zřejmě poměrně rychle schválil nový (dočasný) volební systém, podle kterého by se někdy na přelomu roku 2021 a 2022 uskutečnily nové volby. Až do ustavení nové Sněmovny by pak v úřadu zůstala současná Babišova vláda.





Diskuse ke článku