Blížící se volby do Evropského parlamentu opět vynesly na veřejnost tragikomickou situaci českého protimuslimského a protiimigrantského hnutí. Byť v politické rovině se podařilo obě tato témata opanovat Tomiovi Okamurovi, tak v rovině aktivistické naopak tato témata vzala za své Okamurova konkurence: právnička Klára Samková, spisovatel Benjamin Kuras či spisovatel a komentátor Petr Hampl.
Nejprve je dobré si připomenout, že před vstupem do politiky Tomio Okamura podporoval multikulturalismus a soužití s muslimy. Dokonce byl v roce 2008 jmenován velvyslancem Evropského roku mezikulturního dialogu 2008, kdy tento projekt pomáhal v ČR propagovat přijímání uprchlíků a migrantů včetně muslimů.
Tomio Okamura sedí v lavicích českého Parlamentu již od roku 2012 (nejprve jako senátor a později jako poslanec) a na počátku své politické kariéry podporoval Evropskou unii, a přihlásil se dokonce k tomu, že on jako první navrhoval podat na tehdejšího prezidenta Václava Klause žalobu pro vlastizradu.
Přibližně od vzniku hnutí Úsvit se ovšem Okamurova rétorika mění, začíná se otevřeně vymezovat proti uprchlíkům a muslimům. Také zaujímá nepřátelský postoj k USA, EU, a naopak se vyhýbá kritice Ruska. Tímto manévrem získal protestní hlasy mnoha potenciálních voličů KSČM, ale i části českých konzervativců, převážně křesťanů, kteří nesouhlasí s multikulturní a progresivistickou politikou Evropské unie a ODS či KDU-ČSL jsou pro ně strany, jež zradily ideály pravice a konzervatismu.
Když se Okamurovi rozpadl jeho první projekt Úsvit, tak si Okamura založil nový projekt SPD, v němž se obklopil mnoha bývalými politiky z ODS a TOP 09 (například tajemník klubu poslanců SPD a bývalý poslanec ODS Zdeněk Mach, bývalý poslanec ODS Radim Fiala či současný poslanec SPD Hrnčíř, který byl aktivním zakladatelem TOP 09 v Blansku).
Okamurova konkurence
V době zakládání SPD byl Okamura v nezáviděníhodné situaci, kdy v době začínající migrační krize se mediálně zajímavým a akčním subjektem stal Blok proti islámu, jejž vedl triumvirát Martin Konvička, Petr Hampl a Jana Volfová. Tento blok dokázal mobilizovat na své demonstrace mnohonásobně víc aktivistů než Okamura a ten byl tehdy odsunut do pozadí.
Ovšem v roce 2016 se Konvička a Hampl s Volfovou pohádali, Blok proti islámu zrušili, a tím se uvolnila cesta pro Tomia Okamuru, do jehož SPD odešli mnozí bývalí aktivisté Bloku proti islámu. Ovšem Okamura nezískal ani jednu z výrazných postav českého antiislámu a to se projevilo i na tom, že byť má Okamura velice silnou mediální kampaň prezentující sebe samého jako jedinou českou hráz proti radikálnímu islámu, tak se na činnosti jeho SPD nepodílí ani jedna z českých antiislámských skupin.
Naopak mnohé z nich podpořily Okamurovy politické konkurenty. Například po oznámení kandidatury právničky Kláry Samkové do eurovoleb ji podpořila jedna z nejvýraznějších českých antiislámských skupin, Islám v České republice nechceme.
Okamurovi tak hrozí, že v eurovolbách mu k úspěchu nepomůže ani agresívní protimuslimská kampaň, chybějí mu prostě další silné osobnosti na kandidátce.
V zákulisí českého antiislámu totiž Okamura nemá pověst týmového hráče. Konkrétně v případě Samkové ztratil Okamura možnost mít na své straně výraznou osobnost vystupující proti islámu, když už v roce 2014 ji na základě diskreditační reportáže Českého rozhlasu nechal odstranit z kandidátky svého tehdejšího Úsvitu do eurovoleb. Takže Samková v letošních volbách kandiduje za politickou stranu Alternativa pro Českou republiku.
Usmrkanec a lhář
Samková v jednom nedávném rozhovoru řekla: „Dnes je například všeobecně známo, že pan Okamura se nikdy nikoho z vlastních řad nezastane… Tvrdím, že to nejsem já, kdo tříští tzv. vlastenecké síly, ale je to právě SPD a Tomio Okamura, kteří ‚najeli‘ na klasický partajnický systém pod heslem ‚kdo nejde s námi – jde proti nám‘. Posledním důkazem mi k tomu byly senátní volby, kdy SPD obsadila svými kandidáty i ty volební obvody, kde byli velmi kvalitní vlastenecky smýšlející kandidáti (Ben Kuras, Martin Konvička a další). Vzkaz byl naprosto jednoznačný: buď půjdete pod SPD, nebo se vám postavíme.“
Okamura na tento rozhovor reagoval rozhovorem v Parlamentních listech, kde tvrdil například to, že za ním s prosíkem dolézal emisar senátního kandidáta Benjamina Kurase, aby prý Okamura podpořil Kurase ve volbách. Ovšem Kuras toto tvrzení odmítl a označil Okamuru za usmrkance a lháře a dodal, že „Okamura se snaží přivlastnit si monopol na euroskeptickou a antimigrační politiku a každého jiného vnímá jako konkurenci. Zřejmě si neuvědomuje, že mnohým z těch, kdo mají na EU, migraci a přidružené otázky shodný nebo podobný náhled, vadí jeho styl vystupování a vědí, že euroskeptických voličů je několikanásobně víc než těch deset procent, přes něž se SPD bude už těžko dostávat. A že svou ,monopolizací‘ těmto voličům znemožňuje politické zastoupení.“
Je evidentní, že volby do Evropského parlamentu mohou být katalyzátorem dlouhodobě skrytých rozporů uvnitř českého antiislámského hnutí a mohou ukázat, jak silné nebo slabé je téma nebezpečí radikálního islámu mezi českými voliči.
