nahoru

Sherlock Holmes: Chapter one – výlet do středomoří hře prospěl, je to nejlepší Sherlock série

Jan Studnička 24. listopadu 2021 • 16:00
Sherlock Holmes: Chapter one – výlet do středomoří hře prospěl, je to nejlepší Sherlock série
foto: Frogwares Marketing

Musím říct, že z trailerů mě nejnovější dobrodružství Sherlocka Holmese od studia Frogware ani trochu nelákalo. Iritoval mě středomořský setting, celá myšlenka mladičkého Sherlocka Holmese mi přišla stupidní a nad imaginárním kamarádem Jonem jsem se plácal do čela. Poté, co jsme v předchozích dílech chytali legendárního Arsena Lupina, lovili Jacka Rozparovače a odhalovali tajemství lovecraftových Prastarých, mi celá tahle věc připadala dost „nevíme, co se sebou” ujetá. Ale jsem vážně rád, že jsem dal hře šanci, protože tohle je stoprocentně nejlepší Sherlock hra, jaká tady kdy byla. 

Frogware dělá holmesovky už sedmnáct let a na celé sérii je uplynulý čas pochopitelně vidět. Nejenom graficky, ale hlavně mechanikami a hratelností. Začali jsme u kostrbatých first person adventur, kde děláte absurdně složité puzzly, postupně jsme získali propracovaný svět s na adventury vážně obstojnou fyzickou akcí a především s tím, čím by mělo být studio Frogware nejslavnější – tedy tím, že se jim podařilo převést dedukční myšlení Sherlocka Holmese v herní mechaniku. 

Trailer hry Sherlock Holmes: Chapter oneVIDEO Frogwares Marketing

V díle Crimes & Punishments nabral konečně takzvaný paměťový palác, tedy název, který si hra vypůjčila z Sherlocka televizního, konkrétní podoby a od té doby se mění jen jeho vizuální stránka. Podobně se to má i se schopností profilování jiných postav nebo dialogovým kolečkem. To, co sérii vždycky tak trochu chybělo, byla možnost tyhle holmesovské v podstatě superschopnosti volně používat.

V perexu zmiňujeme Howarda Philipse Lovecrafta, jehož hororovým dílem je inspirována jedna z předchozích epizod sherlockovské série. Přestože Chapter One nemá s Lovecraftem nic společného, je pro tuhle hru neuvěřitelně důležitý. A to proto, že čistě na něm je vystavěná předchozí Frogware hra, temné RPG s názvem The Sinking City. V Sinking City hrajete za soukromého detektiva Charlese Reeda, kterého vyšetřování zavede do pomalu se potápějícího severoamerického města Oakmont. Reed má v podstatě všechny Sherlockovy schopnosti, ale navíc má na průzkum celé obrovské město… a taky kvér. 

Když se na Sinking City podívám zpětně, lze ho trochu neuctivě označit za testovací hru, která měla ukázat, jestli se tenhle model osvědčí pro hlavní hvězdu Frogwaru, tedy pro Sherlocka Holmese. A já bych řekl, že se ten model osvědčil, The Sinking City byla vedle Control moje nejoblíbenější hra roku 2019. A nejspíš si to mysleli i ve Frogwaru, protože Sherlock Holmes: Chapter One jako by Sinking City ze zadku vypadl. 

Jenom čistší, uhlazenější a sebevědomější. 

Středomořský ráj, místo jak stvořené pro vraždu

Vítejte na Cordoně, semifiktivním středomořském ostrově, který začátkem 80. let 19. století připomíná sud s prachem. Máte tady ohromnou tureckou populaci ještě z doby, kdy ostrov ovládala Osmanská říše, velice silnou britskou populaci, protože Britové si pro sebe (a slávu královny) urvali ostrov před padesáti lety, a pak všehochuť celé Evropy, Blízkého východu i severní Afriky. Mladý gentleman Sherlock Holmes se po deseti letech vrací z Londýna zpět na Cordonu. Bydlel tu před deseti lety se svým starším bratrem a matkou… A právě matka je tu pochována. Sherlock ji jede navštívit a dát sbohem, kterého nebyl jako desetiletý chlapec schopen. 

Musím říct, že jsem nebyl připraven na šíři toho, co bude nový Sherlock Holmes obsahovat. Většinou se hry omezily na několik uzavřených případů, během kterých jste mohli navštěvovat dané lokace, a to bylo tak všechno. Ale přesně po vzoru Sinking City má mladý Sherlock k dispozici od začátku hry celou Cordonu. Musíte se navigovat podle názvů ulic a rychlé cestování můžete používat, teprve až nějakou lokaci objevíte. Ale při rychlém cestování přijdete o spoustu srandy a hromadu vedlejších questů. Ať už jsou to případy k vyšetření, Sherlockovy vzpomínky na dětství nebo bitky s bandity. A přesně takhle popořadě to vezmeme. 

Detektivní konzultant

V Chapter One dostanete několik velkých případů, jejichž vyšetřování zabere hodiny, máte hromadu podezřelých a bambiliony dokumentů, důkazů a věcí k chemické analýze. (Ta je mimochodem v tomhle díle vyřešená docela povedenou puzzle mechanikou. Jenom doopravdy nevidíte kapátka a zkumavky a to je maličko škoda.) Tyhle případy jsou největší a nejokázalejší, k nim používáte svůj slavný dedukční paměťový palác a každý případ má minimálně čtyři různé konce v závislosti na tom, koho se rozhodnete obvinit.

Vedle toho je ale doslova tuna zajímavých vedlejších případů, které sice paměťový palác nevyužívají, ale o to náročnější může být jejich vyšetřování. Tyhlety „drobné” věci k vyšetření zahrnují několik questů pro místní policii, žádosti od občanů ostrova, nebo dokonce politicky senzitivní úkoly pro tajnou službu – dárek od bratra Mycrofta, pochopitelně. Budete profilovat lidi, prohledávat archivy, provádět už zmiňovanou chemickou analýzu, vyslýchat, zkoumat místa činu, rekonstruovat zločiny a lovit slona. To jen abychom zmínili některé.

Tajemství minulosti

Až doposud je to poměrně klasická frogware holmesovka, akorát s otevřeným světem a sidequesty. Jenomže mladý Sherlock musí tentokrát vyřešit i záhadu své vlastní minulosti, protože od připlutí na ostrov začíná být jasné, že se tenkrát kolem matčiny smrti neodehrálo všechno tak, jak mu bylo řečeno… A spousta věcí není tak, jak si je mladík pamatuje. 

S tím souvisí i váš hlavní herní parťák Jon. Jon je Sherlockův imaginární kamarád už od dětství. Asi vás nepřekvapí, že mladý pan Holmes nebyl nikdy úplně normální dítě a nevyrostl v normálního dospělého. Kamarád Jon vám v podstatě dělá Watsona, můžete mu vysvětlovat věci, tleská vám, když se vám něco povede a naopak je pohoršen, když uděláte něco nemorálního. 

I on je ale nějak spjat s tajemnou minulostí a musím říct, že tahle stránka hry je téměř poeovská. A hrozně dobře propojuje celou hru, čímž jí oproti takovému Crimes & Punishments dává dojem celistvosti.

Discombobulate

Už od roku 2009, kdy Guy Ritchie natočil svého Sherlocka Holmese s Robertem Downeym v titulní roli, se diskutuje o tom, jak ztvárnit akční stránku Sherlocka a jestli vůbec se má něco takového dělat. Nicméně po televizní adaptaci začalo být jasné, že novým kánonem je Sherlock pohybově aktivní, ostatně přesně tak to bylo i v Doylovských povídkách. Jenomže pro adventuru se tyhle věci nikdy moc nehodily. 

Právě zmiňované Sinking City všechno změnilo. Charles Reed mohl vytáhnout kvér kdykoli a kdekoli a oddělat kohokoli. To se Sherlockem samozřejmě nemůžete, pořád hrajete za předem daný charakter, přestože nějaký ten manévrovací prostor pro roleplaying máte. Chapter One tedy řeší akční sekvence velice elegantní střední cestou.

Všechny souboje probíhají v plus mínus uzavřených arénách a banditi na vás nabíhají ve vlnách. Vy máte pistoli, ale zároveň byste neměli nikoho zabít. Vaším úkolem je zneškodnit je a pak zatknout. K tomu můžete využít prostředí (střelit do vodovodního potrubí na stěně) nebo nějakého slabého místa na nich (prostřelit placatku, kterou mají u sebe) a pak je ručně poslat k zemi. Během příběhu narazíte na pár jednodušších setkání, po Cordoně jsou ale i rozeseta takzvaná „doupata zločinu”, kam se můžete vracet znovu a znovu pro víc akce. 

Tyhle arény jsou ze začátku jednoduché, ale abyste v nich vydělali víc peněz, poněvadž policie platí za zatčené, můžete zapínat některé výzvy a módy. Jakože se vám nebude regenerovat zdraví nebo že nemůžete využívat prostředí. A to už začíná být docela fuška. Leckdo v recenzích na tuhle akci nadával, mě osobně mimořádně baví. Asi bych si nekoupil hru, kde se děje jenom tohle, ale když můžu se svým customize Sherlockem nakopat pár zadků, jsem velmi pro.

Dobře utracené peníze

Pokud jste dlouhodobí fanoušci série, je tohle pro vás absolutní povinnost. Pokud ne, je tohle skvělý způsob jak začít, dokonce si můžete nastavit vlastní obtížnost lecčeho. Pro fandy se tohle vyplatí i za plnou palbu, ve slevě je pak tahle hra úplné zlato. Co nejvíc mluví ve prospěch Chapter One, je to, že jsem kopii hry dostal od vývojářů zdarma, ale Season Pass jsem si po patnácti hodinách hraní dokoupil sám a za svoje. 

Já se do Cordony zamiloval. Mám rád její obyvatele, střet kultur, ty drobné detaily jakože na miniaturním památníčku, který je zapadlý na konci ostrova, nějaký Turek přeškrtal slova „britští vojáci” a přepsal to na „prasáčtí okupanti”. Miluju ty hromady easter eggů, které po ostrově můžete najít, ale žádné nejsou zbytečně rušivé. Zbožňuju to, že si můžete vylepšovat svoje staré sídlo. Ale primárně mám rád postavy. Excentrické malíře, místní policajty, starou krejčovou, šéfredaktorku Cordona Chronicles a ke své vlastní nevíře i dvacetiletého Sherlocka Holmese. 

Jan Studnička


Klíčová slova: videohry, sherlock holmes



Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.