Do Tábora jsme jeli s podezřením, že jde o recesi. Jenže prodavači elektronických zařízení pro detekci strašidel a komunikaci se záhrobím si nedělají ze svých klientů srandu. Lidé, kteří u nich nakupují, musí být ovšem tak hloupí, že jim lekce v podobě nákupu nesmyslného „přístroje“ za několik tisíc prostě patří. Pro výstrahu. A také proto, že za blbost se platí.
Dojeli jsme do vísky u Tábora, v níž jsme se měli v restauraci kulturního domu s prodejci strašidloměrů setkat. Už deset minut před domluvenou schůzkou dorazil pár středního věku. Paní Punčochářová – provozovatelka ghost-shop.cz – a její přítel. Byli milí, ale připravení. Při domlouvání schůzky paní nedošlo, kdo jsem, pak si ale všechno srovnala v hlavě a prolustrovala si můj seriál o léčitelích na webu. Zhlédli dokonce i film, který o mně natočil Igor Chaun – prostě, připravili jsme se na sebe navzájem. I sedli jsme, paní vyndala z tašky dva přístrojky cool designu a začali jsme povídat.
Technický princip přístrojů paní Punčochářová vysvětlila snadno: Komunikátor se záhrobím je radiopřijímač, který rychle střídá přijímané frekvence, a tak do jeho výstupu na reproduktor hovoří entity. Duchové. Jde v podstatě o vysílačku do záhrobí. Přístroj detekující strašidla je pak měřič elektromagnetického pole, neb přítomnost duchů způsobuje kolísání elektromagnetického a elektrostatického pole.
Vysvětlil jsem paní Punčochářové, že jednak já sám jsem zcela zjevně posedlý zlým duchem, navíc jsem paranormální, a taky mám kouzelný amulet od Tibeťanů. A že budeme měřit. Bohužel nebylo možné – abychom v restauraci nerušili – hovořit se záhrobím, reproduktor hovořidla duchů byl příliš hlučný. Tak jsme si šli sednout do auta, paní zapnula komunikátor a já dle instrukcí položil přítomným duchům otázku. Konkrétně: Zda tu jsou a budou se se mnou bavit?
Jak měření vypadalo a jak dopadlo zjistíte ve videu v úvodu článku. Reportáž z celé seance s duchoměrci najdete v Reflexu č. 50, který vyšel ve čtvrtek 13. prosince 2018!
