Úspěšná cesta člověka z rodné planety na jiné nebeské těleso navždy zůstane jedním z nejvýraznějších milníků existence lidského pokolení. Patřím k té třetině populace našeho státu, která byla současníky této události.
Ve svých pětadvaceti letech jsem měl v červenci roku 1969 za sebou deset roků poznávání všeho, co souviselo s vesmírnými expedicemi. To mě přivedlo i ke komentování kosmických letů v Československé televizi, která je začala vysílat, když americký program dosažení Měsíce vrcholil.
Praskající věty
Letu Apolla 11 s cílem uskutečnit první přistání člověka na Měsíci věnovalo vedení televize značný prostor. Necelý rok po obsazení vojsky Varšavské smlouvy ještě zásadní politické změny nenastaly, i když bylo zřejmé, že se situace dlouho neudrží. Od startu 16. července po vytažení kabiny z vln Tichého oceánu o osm dní později bylo běžné zpravodajství doprovázeno přímými přenosy, které Eurovise přebírala z NASA. Hlavní slovo měl novinář Josef Doubek ze zahraniční redakce; my s Antonínem Vítkem, o pár let starším kamarádem z klubu SPACE, jsme dění na obrazovce doplňovali svými komentáři coby odborníci. V televizi jsme od přenosu tříhodinového odpočítávání před startem z floridského kosmodromu trávili všechen čas; jen když kosmonauti spali, odskočili jsme si domů osprchovat se a vzít si čistou košili.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
