Dvě teorie, obě špatně. Slony na Borneo nedovezli lidé před 300 lety, ani tam nepřišli sami před 300 tisíci lety. Jak to bylo doopravdy?
Slona indického (Elephas maximus) vědci dělí na čtyři žijící poddruhy – jeden kontinentální, který je známý jako indický, a tři ostrovní poddruhy, slona cejlonského, sumaterského a bornejského. Slon z ostrova Borneo je ze všech asijských slonů nejmenší a také nejmírnější.
Kdy a jak se sloni ocitli na Borneu, bylo velkou záhadou. Vědci zastávali dvě velmi odlišné teorie. Podle jedné jde o zdivočelé potomky slonů indických, které v 17. století dostal darem bornejský sultán a na sever Bornea je úmyslně vysadil. "Sloní dary" potvrzují historické záznamy. Zřejmě šlo o několik jedinců, kteří patřili k dnes již vymřelé populaci jávských slonů.
Přírozený původ bornejských slonů
Druhá teorie zastává přirozený původ bornejských slonů. Opírá se o genetickou studii provedenou před 15 lety, podle níž jsou geny bornejských slonů velmi odlišné od všech ostatních asijských slonů. Z této odlišnosti vědci vypočítali, že jejich vývojová linie se musela oddělit už před asi 300 tisíci lety.
Tuto teorii ovšem zpochybňuje skutečnost, že se nikde na Borneu nenašly žádné fosilní pozůstatky slonů. Přitom pozůstatky jiných dávných velkých savců, jako jsou orangutani, tapíři čabrakoví nebo nosorožci jávští, se na Borneu nacházejí. Teoreticky však mohou existovat důvody, proč mezi nimi zrovna fosílie slonů chybí: Například to, že sloni žili na místech, která nebyla příznivá pro uchovávání kostí a zubů.
