Cesta na Mars je splněním snů generací vědců, básníků i snílků. Nyní společnost Mars One nabízí její realistickou verzi. Každý člověk na Zemi se může přihlásit, a pokud bude mít štěstí, podívá se za pár let na rudou planetu. Má to „jen“ jeden háček, s cestou zpět se už nepočítá.
Co vede lidi k tomu, že se do takového dobrodružství přihlásí? A že jich bylo dost! Z více než 200 tisíc dobrovolníků se do užšího výběru společnosti Mars One, která celou akci pořádá, dostalo 1058 uchazečů. V Reflexu si přečtete rozhovory se dvěmi Češkami, kterým se podařilo prvním kolem projít.
Vyhráno však ještě nemají. Další výběrová kola ještě zúží počet zájemců o život na rudé planetě na konečných šest posádek vždy o dvou mužích a dvou ženách.
Technicky je prý už jednosměrná cesta na Mars promyšlená: v dubnu 2024 vystartují ze Země k Marsu první čtyři poutníci. Autoři projektu z nizozemské společnosti Mars One jsou přesvědčeni, že osadníci na rudé planetě přežijí. Vodu mají získávat rozpouštěním ledu, kyslík elektrolýzou a elektřinu pomocí solárních baterií. Jídlo si prý vypěstují ve sklenících.
Optimisticky k misi přistupují i obě adeptky z Česka. „Pro mě není prioritou mít rodinu nebo si žít nějaký pohodlný život tady na Zemi. Pro mě je větší hodnota perspektiva vědecké práce na skutečně unikátním projektu s týmy výjimečných lidí,“ řekla Reflexu jedna z nich, čtyřiadvacetiletá Lucie ze středních Čech. Má i představu o náročnosti života život v kolonii: „Budeme muset všechno účinně recyklovat, protože jednak budeme mít omezené zdroje, jednak potřebujeme zabránit kontaminaci planety. Budeme se snažit vytvořit vzduchotěsný prostor, aby bylo možné vytvořit umělou atmosféru a pak ho používat pro lidi bez potřeby skafandru. Smysl toho je, aby kolonie byla časem, v horizontu desítek, možná sta let, soběstačná,“ říká.
Také o čtyři roky starší Veronika z Brna o smyslu jednosměrné cesty na Mars nepochybuje. Přihlášku podala, když jí zbývaly tři týdny do svatby. Manžela se jí sice moc opustit nechce, ale cestou na Mars si prý splní svůj dětský sen. „Já jsem vlastně odmala tvrdila, že budu kosmonautkou. Mám doma encyklopedie, vždycky jsem se tím zabývala,“ říká Veronika.
A jak společnost Mars One hodlá misi financovat? Zatím hledá sponzory a partnery, včetně médií. Důležitou součástí projektu má být proto i nepřetržitý televizní přenos ze života kolonistů. Tedy jakýsi super Big Brother.
Co si o tom, že zbytek života mohou prožít pod dohledem kamer obě mladé ženy myslí? Jak je možné, že se na výpravu s tak nejistým výsledkem přihlásilo tolik lidí? A co vůbec o možném životě na Marsu víme?
