Tajemný svět, kde prší z nebe diamanty: Jak vědci vypočítali planetu, kterou nikdo neviděl
Při jasné obloze a troše štěstí můžeme v noci vidět prostým okem pět planet: Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. V 18. století William Herschel svým dalekohledem objevil šestou, která dostala jméno Uran – ale v polovině 19. století astronomové udělali něco do té doby nevídaného: sedmou planetu, známou dnes jako Neptun, neviděli, ale vypočítali podle pohybu Uranu. Třiadvacátého září uplyne 180 let ode dne, kdy byl jejich objev potvrzen.
Objevy Uranu a Neptunu spolu souvisely, protože pohyb prvního prozradil existenci druhého – ale nejen to. Jejich odhalení definitivně rozbouralo zdánlivě neotřesitelné představy o vztazích mezi nebem a zemí, v něž celá staletí věřili astrologové, alchymisté, a dokonce i mnozí panovníci, vojevůdci, filozofové a vzdělanější šlechtici. Přitom do té doby všechno nasvědčovalo tomu, že ke svému přesvědčení mají docela dobrý důvod.
V časovém horizontu lidského života je hvězdná obloha neměnná a pokrytá stále stejnými souhvězdími. Jen několik málo světel se mezi nimi pohybuje, a tak jim staří Řekové začali říkat planétés – poutníci. Počítali mezi ně i Měsíc a Slunce. Už v hlubokém starověku si lidé také všimli, že všechna tato světla se na obloze pohybují v přibližně stejné rovině, které se dnes říká ekliptika. Pokrývá ji 12 souhvězdí s prastarými jmény, což se tehdy jevilo jako nějaký Boží záměr. Lidé za oněch časů poněkud namyšleně věřili, že kosmické divadlo provozují nadpřirozené entity kvůli nim, a odvodili si z toho, že jim chtějí vzájemným postavením planet a souhvězdí ekliptiky něco naznačit. A protože pro každé datum je typické určité postavení planet, na nebi se vlastně otáčí obrovský orloj, jenž ukazuje, co se kdy přihodí lidem, kteří se v určité hvězdné konstelaci narodili. Tak nějak vznikla astrologie.
Ale nejen to. Zdálo se také, že náhoda není ani stejný počet známých kovů – tak jako je na obloze sedm „planet“, i jich je dole jen sedm. Zářícímu Slunci tedy lidé přiřadili zlato, bledému Měsíci stříbro, Merkuru bůh ví proč rtuť, Venuši měď, Marsu železo, Jupiteru cín a Saturnu olovo. To mělo zase zásadní význam v alchymii, ale i v tehdejší metalurgii, hornictví a dalších oborech. Dokonce takový, že i když alchymisté narazili na důkazy existence dalších kovů, zavrhli je: hvězdy přece jasně říkají, že jich musí být stejně jako planet, tedy sedm. A basta!
A pak si přijdou nějací hvězdáři s pošetilým tvrzením, že planet je víc...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
