Vědci intenzivně zkoumají, jak stav beztíže v kosmu ohrožuje lidské plány na budoucí osídlení Marsu
Zamávat rukama a vzlétnout — kdo by si to nepřál umět. Ve vesmíru to jde, a nejen to: stav beztíže umožňuje i spoustu dalších zajímavých věcí, které na Zemi nejsou možné, od výroby materiálů nevídaných vlastností až po léky proti nejobávanějším nemocem. Mikrogravitace ale může být i překážkou pro osídlení vesmíru lidmi. Jedním z nejdůležitějších cílů pilotovaných letů proto je zjistit její vlivy na lidský organismus.
Na surfové prkno bych si asi zatím netroufla, protože můj vestibulární aparát pořád ještě nefunguje správně,“ řekla Christina Kochová týden po úspěšném přistání její kosmické lodi Orion. „Ve vesmíru naše orgány rovnováhy nefungují správně, protože se vyvinuly v jiných podmínkách. Mozek proto začne jejich signály ignorovat. Když se vrátíme zpět do gravitace, jsme proto při orientaci závislí jen na zraku. Naštěstí se to lepší už po týdnu.“
Tomuto stavu se říká kosmická kinetóza a je znám od dob prvních letů do vesmíru. Christina Kochová, která v Orionu na cestě kolem Měsíce a zpět strávila deset dní, také vysvětlila, že výzkum kosmické kinetózy nemá význam jenom pro pokračování pilotovaných letů do vesmíru. „Takto získané informace nám mohou pomoci také při léčbě závratí, otřesu mozku a dalších poruch vestibulárního systému.“
Přitom výlet Orionu k Měsíci byl relativně krátký; posádky Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) se ve vesmíru při dlouhodobých expedicích obvykle střídají po třech měsících a nejdelší jednorázový pobyt člověka na oběžné dráze (Valerij Poljakov) trval 437 dní a 17 hodin. Na základě těchto zkušeností už víme, že beztíže s lidským organismem pořádně zamává, ale že při správném pohybovém režimu to jde přežít. Na Zemi se však takový člověk vrací téměř jako nepohyblivý invalida. Z lodi ho musí vynést a pak ho čeká rehabilitace, v některých případech i dost nepříjemná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
