Lidská psychika je jako sifon. Brečte a budete se cítit líp, vzkazuje kapela I Love You Honey Bunny
Do Večerky, kde najdete hodně na malém prostoru, zavítal Martin a Sebastian z kapely I Love You Honey Bunny. Ta má za sebou nedávný release novýho alba Don’t Look When I’m Changing, který se rozhodli pokřtít. Třikrát. Mají „kink“ na křty? Jaký jídlo by byla tahle deska? Jak pracují se zranitelností, v čem je lidská psychika jako sifon a proč všichni doporučujeme pořádně si pobrečet? To poslouchejte v nejnovější Večerce!
Proč se někdo rozhodne pokřtít desku třikrát? Žádnou složitost v tom nehledejte. Muzikanti z I Love You Honey Bunny mají rádi šampaňský, ale taky slavnostnější atmosféru, kterou s sebou hudební křty nesou. „Křtíme rovnou třikrát proto, aby to bylo poctivě pokřtěný, říká kytarista Martin. „A aby nezůstala deska suchá,“ doplňuje frontman Sebastian. Kdyby nová deska byla jídlo, co by to bylo? „Fusion, takovej poke bowl, ve kterým jsou věci, který tam nemají bejt,“ říká Martin. „Možná ne moc dobrej poke bowl, takhle na první pohled, ale pak to nějak funguje. Taková česká verze.“ Sebastian pak doplňuje, že by v něm nechyběl smažák. Od desky tedy můžete očekávat tóny národního klenotu! A o čem tahle novinka je? „Deska je o změně, životních změnách, přístupu k životu. Zjistili jsme, že jsme udělali desku o krizi středního věku,“ říká frontman.
Hudba I Love You Honey Bunny pracuje často s emocemi a vnitřními stavy. Jak se klukům daří nacházet rovnováhu mezi sdílením zranitelnosti a zachováním soukromí? „Mám spoustu věcí, který jsem ochotnej sdílet a pak jsou věci, který ne. V rozhovoru pro Reportér jsem mluvil o tom, co se mi stalo, jakej jsem měl zážitek v psychiatrický nemocnici, a to bylo pro mě spíš asi o tom odstupu. Když jsem přišel s nějakým odstupem k tomu, tak jsem si řekl OK, není to tak čerstvý a jsem ochotnej do toho pustit jiný lidi. Že už to pro sebe mám uzavřený nebo nějak zpracovaný. Dokud to pro sebe řeším aktivně a nemám aspoň trochu pocit, že bych věděl, jak k tomu přistoupit, tak to nepouštím. Deska ale vzniká delší dobu, takže než to vyjde, tak se to ve mně nějak zpracuje,“ říká Sebastian, který stojí za většinou textů. „Nebo se stane spousta dalších věcí,“ dodává Martin. Zkrátka život.
Právě přes osobní zkušenosti promítaný do textů jsme otevřeli téma duševního zdraví a toho, jak je důležitý o těchto věcech mluvit. Muži často o těchto věcech, o vnitřních stavech a emocích nemluví, což se odráží na vysokém čísle mužských sebevražd. „Jsme k tomu takhle vedený, společensky je to doteď i pro mě divný - vidět brečet muže, přestože vím, že na tom není nic špatnýho. Pro mě to byl taky velkej blok. Jsem citlivej a často mám blízko k slzám, měl jsem pocit, že se proti tomu musím bránit a přesně jsem pak viděl, k čemu tenhle vnitřní boj vede. Byl jsem zlej na sebe a na lidi,“ přiznal otevřeně Sebastian. „Když to člověk nemůže pustit a smířit se s tím, že je to v pohodě, vede to k frustraci a i ty malý věci pak způsobují velký problémy. Zaděláváme si tím na strašnej problém. Násilí mužů je strašně velký, je to smutný,“ dodává.
„Zjišťuju, že žít v přijetí těch emocí je mnohem příjemnější. Člověk pak není tak frustrovanej. Nenecháváš si to v sobě, pustíš to a dojde k uvolnění a uklidnění. Takže, prosím vás, brečte,“ přitakává moderátorka Panda. „Brečte, je to skvělý, já si taky rád pobrečím,“ potvrdí pobaveně Martin. „Je to jako když člověk vyčistí sifon. Taky z toho vytečou ty hnusy a pak to odtejká jak nic,“ uzavírá Sebastian.
I tyhle skutečnosti nakonec Sebastianovi pomohly změnit přístup k hudbě. „Čekal jsem, že se to snese shůry a že to přijde samo. Ale ta vytrvalost a systematický posunování se o klidně o malý kousky je jedinej způsob, jak dojít k cíli.“ Co je podle kluků hudební nebe a peklo? Uznávají koncept guilty pleasure a mají nějaké? A pro co si chodí do večerky?
