Šperky kdysi měly koule. Dnes jim trochu chybí duše, říká šperkařka Karolína ze Studia Muun
Do Večerky, kde najdete spoustu věcí na malém prostoru, přijala pozvání šperkařka Karolína Šandová ze Studia Muun. Ke šperkařině se dostala oklikou – původně se vydala jinou řemeslnou cestou, ale když v ní uzrálo rozhodnutí věnovat se šperkům, nezbylo než se učit. Kromě fasérských kurzů jí pomohly i hodiny strávené „sjížděním YouTube“. Lituje téhle cesty a šla by se znova učit? Podle čeho bychom si měli vybírat šperkaře, když si chceme pořídit nový kousek? A sleduje šperkař šperky druhých, stejně jako zubař pozoruje cizí zuby?
Jak moc náročné bylo (a stále je) naučit se řemeslo po vlastní ose? „Zabere to nějaký ten čas, to nebudu lhát. I teď je to pořád práce a progres s tím, jak člověk dělá nový šperky a potřebuje znát nový postupy. Když jsi trpělivej a zručnej, tak to jde i tímhle způsobem.“ A jde tvořit šperky bez výtvarných vloh? „V hlavě vidím, co chci vyrobit, takže to potom rovnou modeluju do vosku,“ říká Karolína, která možná neexcelovala v kresbě (a asi i proto ji ve svém procesu výroby spíš vynechává), na výsledku to ale nejde znát. Tenhle proces připomíná tvoření nových tracků u MC Geye, který papír taky do rapu netahá, dodává moderátorka. Když se chce, všechno jde.
Když přijde na lásku, tedy náš nejcennější artikl, jak probíhá tvorba snubních prstenů? Je to dobrodružná práce, nebo spíš rutina? „Snubáky jsou paradoxně nejnudnější součástí mé práce. Moc ráda bych udělala nějakej bláznivej,“ říká Karolína, podle které se lidi spíš drží při zemi, když jde o tyhle šperky. A kouká se lidem na šperky, stejně jako zubaři koukají lidem na zuby? „Extrémně. Soudím,“ říká pobaveně a pokračuje: „Neřeším samozřejmě to, že někdo nosí jemný šperky. Sleduju se zájmem, co ostatní nosí, a mám ráda, když vidím, že někdo vynese něco extravagantního, nebo si vezme nějaký masivní šperk po babičce.“
Nosily se dřív zajímavější kousky, než je tomu dnes? V dávné minulosti prý ve špercích vládla mnohem větší extravagance a nesly v sobě často téma. „Paradoxně šperky třeba ve 13. století měly mnohem větší koule než prstýnky, co se nosí teď. Nebo kdysi dávno byly populární úmrtní a vzpomínkový šperky. Líbí se mi za tím ten příběh. Přijde mi, že dnes se dělají často šperky bez duše,“ dodává Karolína, která by časem ráda zaexperimentovala i s touhle tematikou.
Co byla pro ni coby šperkařku největší výzva? Jaké jsou nejčastější požadavky zákaznic a zákazníků? Jaký byl největší bizár, co zatím vyrobila? A pro co si nejčastěji chodí do večerky? Poslechněte si v novém díle podcastu Večerka!
