Přestože se mnoha lidem zdá, že Česka se přistěhovalectví a migrace moc netýkají, opak je pravdou. V roce 1993, kdy vznikla samostatná republika, zde bylo registrováno 77 668 cizinců. Ke konci letošního ledna už 665 782. A s příjezdem ukrajinských uprchlíků utíkajících před válkou se tento počet teď dramaticky zvýší. Je to příležitost, výzva, nebo katastrofa?
Česko jako v mnoha jiných věcech zůstávalo oproti jiným evropským zemím či USA v případě cizinců, kteří zde bydlí a pracují, někde za bukem. Na rozdíl od jiných neznáme teroristické útoky páchané islamisty, kteří se někam přestěhují pod pláštíkem migrace. Nevznikají u nás ghetta podle příslušnosti k jednotlivým národům. Nemáme zde vyčleněné skupiny podle náboženského vyznání. A nové generace lidí, kteří mají cizí původ, se poměrně bezproblémově asimilují do české společnosti. Příkladem je vietnamská migrace, jež je většinově zvládnutá a úspěšná.
Přísná azylová politika
Přes všechny nesmyslné řeči některých politických mluvků (příkladem budiž Tomio Okamura a jeho SPD) se do Česka téměř nestěhují lidé z neklidných nebo rozvrácených islámských zemí (Afghánistán, Sýrie, Irák, mnoho zemí Afriky), kteří někdy představují bezpečnostní riziko. Dlouhodobě jsme přitažliví především pro Východ. Podle statistik ministerstva vnitra se mezi prvními deseti státy nachází jediná země rozkládající se na západ od nás, tou je Německo, přitom je až na osmém místě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
