I ty nejstřízlivější odhady mluví jasně: Ruské ztráty zatímních bojů na Ukrajině jsou zdrcující. Stovky kusů vojenské techniky, od tanků po stíhačky jsou zničeny, Moskva má tisíce mrtvých a raněných. Devastace na ekonomickém bojišti je obdobná.
Když se moderátorka
televizní stanice RBK, zaměřené na byznys, otázala v přímém přenosu Alexe Butmanova, šéfa investiční firmy DTI Algorithmic, jaké jsou podle jeho názoru nejvhodnější investiční strategie na ruském vnitřním trhu vzhledem k tvrdým sankcím Západu, Butmanov odvětil, že odvětví akciového trhu přestalo v Rusku existovat. Načež vytáhl láhev perlivé vody, připil na „smrt akciového trhu“ a uvedl, že si patrně začne zase vydělávat převlékáním do kostýmu Santa Clause jako zamlada. Šokovaná moderátorka se stěží zmohla na odpověď.
Každý bezpečnostní analytik, od Prahy po Seattle je pak v těchto dnech bombardován dotazy novinářů: Proč Kreml tak podcenil vůli Ukrajinců k odporu? Je skutečně ruská armáda jen obr na hliněných nohou? A především: Jak mohl Putin, ten údajný chladný stratég a globální šachista, udělat takovou chybu? Analytici odpovídají různě, splétají ty nejfantastičtější domněnky: Putin se během covidové izolace zbláznil, Putin umírá na rakovinu a je mu už všechno jedno, Putin uvěřil vlastní propagandě. Ale příběh, který má na Ukrajině své velmi krvavé tragické dějství, nezačal před pár týdny či měsíci. Jeho kořeny jsou starší než sám devětašedesátiletý diktátor. Hnacími motory onoho příběhu nebyly tanky, rakety či bombardéry, ale knihy, ideje a filozofické koncepty.
Břímě ruského kříže
V roce 2009 se Vladimir Putin přišel poklonit k hrobu ideologa velkoruského imperialismu a utečence před komunismem, filozofa Ivana Iljina. Iljinovy ostatky byly v roce 2005 převezeny ze Švýcarska na hřbitov moskevského Donského kláštera, v čemž se Putin sám angažoval. Citáty z Iljinových spisů ruský prezident užil v posledních letech v řadě projevů. Zejména aktuální je ten o Ukrajině: „Kdokoliv mluví o Ukrajině jako o samostatném státě, je smrtelným nepřítelem Ruska. Jedinec si nemůže vybírat svou národnost právě tak, jako se jediná buňka nemůže rozhodnout, že není součástí těla.“
Názory filozofa zemřelého roku 1954 propagandisté současného putinismu opakují téměř doslova. Nejde však jen o územní nedotknutelnost Velké Rusi. Ještě jednou Ivan Iljin, tentokrát myšlenka z roku 1934: „Rusové v sobě nesou vyšší duchovní kvalitu, specifickou schopnost lásky a víry. Objekty lásky a víry musí být Bůh, Matka Rus a Vůdce (rusky Vožď; poznámka autora). Žádný národ světa nenese větší břímě a nemá před sebou takové úkoly jako Rusové. A žádný národ nenačerpal ze strastí a utrpení tolik duchovní hloubky jako Rusové. Náš kříž je těžký.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
