Zdá se, že odhodlání obyčejných Ukrajinců bránit se Putin podcenil nejvíc. A podcenění je jednou z největších chyb, kterých se můžete ve válce dopustit.
Auto poskakuje po hrbolaté cestě. Ukrajinské cesty jsou peklo samo a musí být zkouškou i pro techniku obou válčících stran. Jsem proto ráda, že mě vzali místní dobrovolníci, teritoriální obrana. Ráno jsem přišla na hlavní štáb zřízený v místní vyhlášené restauraci Dim Tribela ve městě Žytomyr na severozápadě Ukrajiny.
Ta se nachází ve starobylém domě, kde dřív sídlil cech rukavičkářů. Dnes tu Vitalij Šošuryn provozuje designovou restauraci. Tedy provozoval, než začala válka. Hlavní místnost není zaplněná hosty, ale dobrovolníky, kteří vybalují pomoc. Tu sem přinášejí místní lidé nebo je to pomoc, jež putovala přes půl světa. Léky, škrtidla, izraelské obvazy a další věci potřebné pro lidi v armádě i domobraně. Nejvíc jsou potřeba neprůstřelné vesty a helmy.
Odborníci na všechno
Vitalij a Žeňa jsou hlavy štábu. Právě dorazila pomoc až z Kanady, nic oficiálního, prostě kufry od obyčejných lidí. „Dneska jsme dokonce mezi léky našli pět krabiček viagry,“ směje se Vitalij. Jsme v krytu, protože se městem zrovna rozezněly sirény. Protivný zvuk. Někdo to spočítal – za jeden den se tady sirény rozezní třeba třicetkrát. Pokud ale nejsou ve vzduchu letadla, lidé už poplachy ignorují.
Ve Vitalijově restauraci je kryt v kuchyni ve sklepě. A v krytu je občas i legrace. „Teď tady čtu zprávu, že zrovna na nás vyletěla raketa z Běloruska, takže tady bude za sedm minut,“ říká jeden z dobrovolníků a kouká do mobilu. „To už nás muselo přeletět,“ kontruje druhý.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
