Když přišli v roce 1968 Rusové, bylo mi pár měsíců. Otec zavezl maminku k jejím rodičům a šel se přihlásit k nedaleké armádní jednotce. Tam mu velitel řekl, že se armáda bohužel nebude bránit. Tohle by se na Ukrajině dnes nedozvěděl.
Ještě začátkem minulého týdne se zdálo, že nad Putinovým impériem slunce nezapadá. Západní státy, s čestnou výjimkou Velké Británie, už léta ruskému prezidentu ustupovaly v bláhové naději, že společné byznysové zájmy ho zcivilizují. Šlo o fatální omyl.
Podobný příběh
Stejná věc se odehrávala v Česku. Od roku 2014 každý Putinův krok obhajoval prezident Zeman. Invazi na Krym sice v prvním dnu odsoudil, ale pak vzal zpátečku a ve všech věcech týkajících se Ukrajiny obhajoval ruskou pozici. Často stál proti celé Evropě, například v případě návštěvy olympiády v Soči nebo účasti na výročí konce války. Když se odehrála kauza s použitím látky Novičok v Británii, relativizoval vinu Ruska, naopak prstem ukázal na vlastní zemi. Když si pak tajná služba proti vůli jeho i premiéra Babiše prosadila zveřejnění ruské akce ve Vrběticích, patřil Zeman k jejím největším kritikům.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
