„Společnost, kde jsou ženy méně než muž. Společnost, kde se ženy navíc musejí řídit striktními pravidly, jejichž dodržování kontrolují muži tvrdým, surovým způsobem… To nemůže vydržet. Násilná smrt Mahsy Amíníové je pomyslná poslední kapka. Mladá holka na začátku života, která měla špatně nasazený šátek, přišla o život… To už není možné přejít. Systém v Íránu je nefunkční a pro lidské bytosti nežitelný, celá společnost je od základu špatně nastavená. Není to dobrý systém ani pro muže, ani pro ženy,“ říká Martha Issová, kterou vedle Lenky Krobotové a Elizavety Maximové uvidíte v krátkém videu, vzniklém v horním foyeru Dejvického divadla.
Jeden špatně nasazený hidžáb, příliš navolno, ukazující pár pramínků vlasů. Rozumějte: jeden „zločin nedostatečného zahalení“. Následuje zatčení dvaadvacetileté kurdské ženy Mahsy Amíníové mravnostní policií. Mahsá tři dny poté 16. září 2022 umírá v teheránské nemocnici. Podle dostupných informací byla už během přepravy do vězení opakovaně bita do hlavy.
Protesty, k nimž se přidávají ženy a muži různých generací i náboženských vyznání, od té doby sílí. I za cenu ztrát na lidských životech se už druhý měsíc šíří Íránem, postupují do Afghánistánu, stává se z nich rebelie.
Pravidla vnucená mužům i ženám režimem Íránské islámské republiky jsou platná už od roku 1979. Za těch několik generací se ve společnosti nastřádala spousta traumat a křivd. Proto dnes a denně vidíme svědectví o hrdinném odporu. K protestům se na začátku října na dálku přidává také pět desítek francouzských hereček a zpěvaček, které se v krátkých záběrech domácích videí za zvuků písně Bella Ciao samy ostříhají buď hodně (jako v případě Juliette Binocheové), nebo obětují symbolický pramen vlasů jako Marion Cotillardová, Isabelle Adjaniová, Charlotte Gainsbourgová a mnohé další. Činí tak gesto podpory íránským ženám, jako vyjádření solidarity. Ve Francii se ostatně liberální rodiny z Íránu už čtyři desítky let usazují, proto tam existuje velice silné povědomí o tom, co se v zemi děje.
Na události reaguje nejen francouzská společnost. Jako upozornění, že současné brutální potlačování demonstrací (zahynulo při nich už přes 200 lidí) a zatýkání v Íránu jen zvyšují počet nezákonně zadržovaných vězňů, kteří jsou často mučeni, si prameny vlasů stříhají i některé evropské političky a nyní i herečky v Dejvickém divadle.
První tři
„Smrt Mahsy Amíníové nás silně zasáhla a chceme, aby íránské ženy věděly, že jsou slyšet i vidět, a cítily, že mají podporu tisíce žen z celého světa,“ shrnuje česká herečka s ukrajinskými a ruskými kořeny Elizaveta Maximová a dodává: „Hluboce obdivuji odvahu íránských žen, které se nebojí postavit diktátorskému režimu a drastickému útlaku ze stran mravnostní policie.“
Martha Issová vysvětluje: „Můj tatínek pochází ze Sýrie, a i když v Česku žije už od osmnácti let a já jsem se narodila tady, téma žen z téhle oblasti světa, které si nesmírně komplikovaně hledají cestu ke svobodě, je pro mě nesmírně bolavé. Nějakým způsobem se mě to týká kvůli tomu, že ten svět znám a mám k němu silný vztah. Veškeré bezpráví se mě dotýká, protože jsem součástí lidského společenství, ať už se takové bezpráví děje na Ukrajině nebo kdekoli jinde, ale tohle je svět, pro který pláču. Pláču, protože vidím, jak pustne, jak směřuje do záhuby. Jak země, vizte Sýrii, jsou pustošeny a ničeny. A dělají to tyto nefunkční režimy. Neberu to jako náboženskou válku, ale něco, co se zkrátka musí reformovat. A nejde o chybu islámu, ale o chybu tohoto výsostně fundamentalistického výkladu islámu.“
Dění od počátku detailně sleduje i Lenka Krobotová: „Vzhledem k tomu, co se okolo nás děje, si myslím, že by pro nás všechny bylo zásadní, kdyby se svět pohnul alespoň milimetrovým krůčkem kupředu. Velice mnou zarezonovalo, že do toho íránské ženy takhle tvrdě jdou. I za cenu obrovských obětí. Byla bych strašně šťastná, kdyby se nejednalo o zbytečné oběti a kdyby se svět mohl posunout. Dává mi to naději.“
Focení vznikalo narychlo během pár dní. Několik dalších hereček z řad souboru Dejvického divadla a dalších spolupracovnic se tak našeho fotoprojektu na podporu íránských žen nemohlo zúčastnit z časových důvodů: Reflex proto děkuje Dejvickému divadlu za poskytnutí zázemí a je připraven na další kolo focení. Případné zájemkyně, tedy české osobnosti, se mohou kdykoli ozvat na reflex@reflex.cz či na sociální sítě časopisu.
Projekt Nůžkami proti tyranii a spoustu dalších témat najdete v tištěném Reflexu.
