Zdálo se, že na praktiky sovětské stalinské říše zla budeme už vzpomínat jen v knihách nebo muzeích. Jenže válka na Ukrajině ukázala, že se klidně mohou objevit znovu. Začíná být jasné, že se ruské tajné služby na invazi připravovaly dlouho dopředu a pečlivě shromažďovaly informace o lidech, kteří je zajímali. Teď toho využívají. Jaká je ale skutečná intenzita represí a co Rusko s Ukrajinci vlastně zamýšlí, se teprve ukáže.
„Ukažte, tu ukrajinskou propustku si zkopíruju. Víte, zajímá nás, kdo ji vydal, jméno toho úředníka,“ říká mi příslušník ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) na hranici s okupovaným Krymem. Je březen 2018 a procházíme kontrolou při cestě z Ukrajiny na anektovaný Krym, kde se tak jako v jiných regionech mají příští den konat volby ruského prezidenta. Pohovor s příslušníky FSB je v této situaci standardem, na hranici vyslýchají všechny novináře, a štáb BBC tu dokonce strávil deset hodin.
Při vyslovení myšlenky, že za čtyři roky Rusko napadne Ukrajinu, bychom si tehdy asi všichni klepali na čelo. Teď je to realitou a já trochu se zděšením začínám chápat, proč si FSB kopírovala propustku vydanou v Kyjevě, do které jí jinak vůbec nic nebylo. Ze současného pohledu se zdá, že už tehdy si tato bezpečnostní služba vytvářela databázi občanů Ukrajiny a shromažďovala informace, jež považovala za užitečné. A zaměřovala se zejména na úředníky, příslušníky armády či bezpečnostních složek i občanské aktivisty.
Dnes četná svědectví vypovídají o tom, že ruské okupační síly jdou na jimi obsazených územích už po konkrétních lidech a mají databáze místních obyvatel. Připomíná to stejnou praxi, jakou v roce 1945 vykonávala sovětská tajná služba NKVD na územích dobytých Rudou armádou ve válce s Německem: masové čistky mezi místním obyvatelstvem a deportace celých národů či sociálních skupin do hloubi sovětského území.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
