Na obavy z války lze doporučit jediné – jeďte na Ukrajinu. Už po přistání v Kyjevě návštěvník získá dojem, že se vlastně nikdo ničeho nebojí. Nemálo Ukrajinců stále věří, že bojovat se nebude a jde jen o Putinovu politickou hru, aby skoro dvě stě tisíc vojáků u hranic dokázal proměnit v politický kapitál na velmocenské scéně. Jiní se ale vážně připravují na válku, která může být dlouhá a krutá. Reportáž byla pořízena ještě před ruským útokem.
Když zrovna neprší a není mlha, jak se v Mariupolu na pobřeží Azovského moře často děje, vidí obyvatelé paneláků na zdejším sídlišti Východ až do míst, jež mají pod kontrolou doněčtí separatisté. Frontová linie je odsud kolem deseti kilometrů, velké obavy slyšet ale nejsou. „Žijeme takhle už osm let a tohle nás nerozhodí,“ kroutí hlavou paní Valentina, když se ptám, zda nemá obavy z napadení Ruskem, které donekonečna omílají místní i světová média.
Ve skoro půlmiliónovém městě s obrovskými železárnami Azovstal je přesvědčení, že žádná válka nebude, naprosto dominantním postojem. „Úplná hloupost. Ale teď už raději vypadněte,“ reaguje skupina rybářů, jež postává s pruty u říčky hned pod vrátnicí železáren. Erární montérky přitom prozrazují, že si sem někteří odskočili ze směny u valcířského pásu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
