Česko je svobodná a bezpečná země plná filozofujících hobitů a já tady chci vychovávat svou dceru.
Před několika lety mě z psaní vyrušilo zaklepání na dveře naší pronajaté chaty v Dobřichovicích. Otevřel jsem a přede mnou stáli dva formálně oblečení muži s černými pořadači v rukou a nervózními úsměvy na tvářích.
S trapnou snahou být okouzlující se zeptali: „Nechceme vás obtěžovat, máme jen jednu otázku: Myslíte si, že přijdou lepší zítřky?“
K jejich velkému překvapení jsem se usmál a řekl: „Ano, samozřejmě!“
Instinktivně hledali oporu u mé ženy sedící na pohovce: „A co vy? Určitě nemůžete souhlasit.“
Byli zklamaní, když viděli další úsměv: „Proč ne?“
Reflexivní pesimismus
Nebyl to přízvuk, co prozradilo, že jsme cizinci, ale náš postoj. Jehovisté měli připravený dokonalý scénář pro svou cílovou skupinu potenciálních konvertitů – pesimistických Čechů. Optimistům zřejmě nemá Jehova co nabídnout, protože naši misionáři se rychle omluvili a přesunuli k další chatě. Za dobu své misijní činnosti se asi nesetkávají s tak pozitivními odpověďmi. Dokonce ani v Dobřichovicích, bohaté „vesnici“, které jsme žertem říkali pražský venkov.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
