Když se začali na ulicích českých měst někdy před patnácti lety objevovat muži s pěstěnými plnovousy a vlasy do culíčku, leckdo pozdvihl obočí.
Jednodušší spoluobčané dělali humory ve stylu „dřív chlapi vypadali jako dřevorubci, dnes tráví hodiny u kadeřníka, aby se líbili ostatním dřevorubcům“, ti poučenější však tušili, že nikoliv zima, ale hipsteři se blíží. Už brzo se bufáče měly přejmenovat na bistra s flat whitem, podávaným místo nápoje se skandálně nekorektním názvem „černej turek“. A nezůstalo jen u kávy.
Křesťanské mise
Barbershopy se v lazebnicky zaostalém Česku šířily podobně jako kdysi křesťanské misie mezi divochy. Domorodé obyvatelstvo zpočátku reptalo. Necivilizovaní Češi například odmítali pochopit, proč mají v chrámech nové vlasové kultury platit za ostříhání litr, když tentýž účes stával v pánském holičství tři stovky a u učnic sedm pětek. Síly pokroku však nakonec triumfovaly. Paní kadeřnice v zástěrách a jejich provozovny polepené plakáty ze západoněmeckých časopisů ustoupily na periférie.
Primitivní návštěva holiče se proměnila ve vysoce estetický zážitek na pomezí rockového koncertu, výletu k tatérovi a fireshow kombinované s ochutnávkou zahraničních destilátů. Česká republika se zařadila do společnosti vyspělých zemí. Pak udeřila korona.
Všude ZZ Top
Po ulicích se plouží divoce zarostlé postavy, připomínající neandertálce, nebo ještě hůř: hipíky. Kdyby se mohly konat koncerty a přijeli ZZ Top, nikdo si jich v Praze ani nevšimne. Rasputinovský look je vynuceným příkazem doby. Mezi občany se šíří divoké klepy: otevřenou hospodu si umí zařídit kdejaký plukovník, ale tajná kadeřnictví jsou prý výsadou těch nejmocnějších a nejbohatších.
Sehnat aktuálně v republice někoho, kdo obstojně umí s nůžkami a břitvou, je úkol obtížnější než najít příčetného ministra zdravotnictví. Záběry nuceného stříhání mániček ze šedesátých let náhle vypadají jako zprávy z lepších časů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
