Po vyhlášení stavu nouze, jehož bizarním přikázáním je Prymulovo „no music, no singing“, jsme oslovili několik zpěváků s logickou otázkou: „Co budete dělat, když se nesmí zpívat?“
Jaromír Nohavica, písničkář
Právě jsem dotočil nové album. Za pár týdnů ho máte. Takže teď budu nějaký čas odpočívat. A abych nevyšel ze cviku, chci pokračovat ve svých streamovaných koncertech. Prozatím si naposlouchejte mé nové písně, a až zkrotíme ten virus, společně si je zazpíváme. Těším se.
Radůza, písničkářka
Budu se snažit nespáchat sebevraždu, nepropadnout alkoholismu a najít si brigádu. Domnívám se totiž, že podobná opatření se budou opakovat v kratších či delších časových prolukách stále dokola, což nakonec zcela rozloží celý hudební sektor. Diváci si přestanou kupovat vstupenky v předprodeji, protože koho by bavilo chodit na třikrát odložený koncert. Pořadatelé přestanou koncerty pořádat, protože kdo jim vrátí prostředky vložené do propagace? Neustále se píše o tom, jak koronakrize postihla všechny obory podnikání, kde se zisky propadly o deset či dvacet procent, ale o hudebnících a pořadatelích se mlčí, ačkoli naše zisky spadly ze dne na den na nulu. Je nemožné jakkoli veřejnosti přiblížit obtíže, které nám vyvstaly, a vysvětlit, že spoustu lidí práce baví, ale i tak je to práce a má své obtíže a rizika. Jako každá práce. Většina z nás nechce žádnou podporu. Chceme mít možnost vykonávat své povolání, a pokud to situace nedovoluje, chceme, aby nám to někdo slušně a jasně vysvětlil. Ne že se v novinách dočtu, že budou omezena jen nedůležitá odvětví ekonomiky tak, aby dopady na ekonomiku byly co nejmenší. To, že je náš sektor nejméně důležitý, je nesmírně urážlivé prohlášení a v konečném důsledku nepravdivé. Když pominu, co je zřetelné na první pohled, tedy že o práci přijdou hudebníci, pořadatelé, učitelé uměleckých škol, vydavatelé, výrobci hudebních nástrojů, obchodníci s hudebními nástroji a hudebními nosiči a další, nabízí se otázka, zda a v jaké psychické pohodě by lidé vydrželi karanténu a tlak, který se na ně ze všech stran hrne, kdyby neposlouchali hudbu, nečetli, nedívali se na filmy... Mé neerudované myšlenky mi našeptávají, že by výrazně přibylo depresí a alkoholismu, což by nutně vedlo i k ekonomickému propadu v jiných sektorech. Nikdy – a zejména ne v těchto těžkých dobách – bychom neměli lidi dělit na důležité a nedůležité. Všichni jsme důležití a přispíváme svým dílem k prosperitě celku. Mrzí mě, že jsem neslyšela toto: „Jsme v tom všichni spolu a nějakou dobu se nám nepovede dobře. Nikdo neví, jak dlouho. Je proto pro prospěch celku důležité, aby vaše hlasy na nějaký čas umlkly. Je nám líto obtíží, které to vám a vašim rodinám způsobí, a vašeho mlčení si vážíme.“ Vážit bychom si totiž měli všichni všech.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
