„Ještě“ a „Už“

Ve vzpomínkách na annus mirabilis 1989 často zaznívá podivení, že západní sovětologové sice věděli úplně všechno o přísně tajených vztazích mezi členy politbyra, ale nevšimli si, že celý objekt jejich zájmu v nejbližších týdnech vezme čert. Já si to ještě pamatuju: celý podzim 1989 mě kromě myšlenky „to opravdu stačilo tak málo?“ trápila i zcela zásadní otázka „tohleto se opravdu může?“. My, školení marxisté, jsme zažívali šok z toho, že se Dějiny můžou obrátit. Ono se jaksi předpokládalo, že komunismus může i padnout, ale čekalo se, že to bude vyžadovat puč a bílý teror, na globální škále patrně jadernou válku. Ne že se komunisti sami rozejdou, protože nevědí, co s tím, a navíc je to taky nebaví. Ani učení sovětologové zjevně nebyli připraveni na to, že Dějiny náhle couvnou.