Když mi na mobilu zapípala zpráva o masakru na havířovské radnici, nijak výrazně se mě ta informace nedotkla. Tedy až do druhého dne, kdy jsem si na titulní straně Lidových novin všiml fotografie vraha. PAVEL SLÍVA (+48) mi předloni v dubnu telefonoval. Chtěl, abych do Reflexu napsal o jeho sporu s radnicí o platnost akcií Technických služeb města Havířova. Na dvě hodiny jsme se také osobně sešli: nad šanonem plným dokumentů.
Už jsem si zvykl, že mi tu a tam zavolá člověk, který si novináře plete s právníkem či soudcem a počítá s tím, že mu pomůže vyřešit jeho dlouholeté spory. Pavel Slíva se ozval začátkem dubna 2004. Havířovská radnice ho prý připravila o akcie Technických služeb, podniku, jemuž donedávna šéfoval a tak jako ostatní zaměstnanci využil možnosti získat v něm podíl.
JAK TO ZAČALO
Případ vypadal složitě, rozhodně se nedal vysvětlit po telefonu. Pavel Slíva motal dohromady svoje odvolání, machinace s akciemi, snahu kandidovat do městského zastupitelstva a nezájem ODS o tuto kandidaturu, další kauzu výměny akcií Havířovské teplárenské společnosti a osobní trampoty se sháněním nového zaměstnání. Vyžádal jsem si písemné podklady, do několika dnů mi na redakční stůl přistála tlustá obálka s kopiemi zápisů jednání havířovského zastupitelstva, dopisů pana Slívy, žalob a rozhodnutí soudu.
Nemůžu říct, že bych byl z až pedantsky srovnané dokumentace chytřejší. Za týden už jsme seděli v jedné z holešovických kaváren nad další kupou papírů. Z nich jsem se postupně dozvěděl, jakým způsobem zaměstnanci Technických služeb získali akcie společnosti, jak se vyměnilo vedení podniku a jeho hlavní akcionář, město Havířov, po něm chtělo vyřešit otázku menšinových akcionářů. Tedy i akcií pana Slívy.
Na přelomu let 2002 a 2003 a poté i v roce 2004 zastupitelstvo iniciovalo výměnu všech vydaných akcií pro jejich údajnou neplatnost. „Podstatou jeho iniciativy byla zřejmě vždy jedině snaha získat prioritní akcie minoritních akcionářů,“ napsal mi později Slíva. V prvním případě zastupitelstvo nařídilo vlastním zástupcům v Technických službách města Havířova, aby všechny neplatné akcie vyměnilI za nové a původní listiny zničilI. Podle Slívy mělo jít o osvědčený způsob, jakým už dříve město ovládlo Havířovskou teplárenskou společnost: „Na základě několika právních rozborů prohlásilo její akcie za neplatné a prohlásilo se za jediného akcionáře.“
PRODEJ, NEBO PŮJDEŠ!
V případě Technických služeb byla neplatnost akcií zdůvodněna tím, že na nich není vlastnoruční podpis oprávněného člena představenstva. Jinými slovy, akcie vlastněné panem Slívou byly podepsány bývalými zástupci podniku. Sám Slíva to považoval za marginální důvod, i když od roku 2002 platilo nové ustanovení obchodního zákoníku, podle kterého měly listinné akcie skutečně obsahovat vlastnoruční podpis pravoplatných členů představenstva společnosti. „Srovnejte si třeba vytištěné podpisy guvernéra ČNB na bankovkách, kdy se i na nových padesátikorunách stále tiskne podpis Tošovského, i když už od roku 2000 není guvernérem ČNB,“ argumentoval. Slíva byl tehdy ještě ředitelem Technických služeb a právní zástupce města, tedy hlavního akcionáře, mu doporučoval akcie převést na město. Jinak prý Slívovi hrozilo odvolání. Otázkou byla jen cena. Slíva se podle svých slov prodeji akcií nebránil, město ale odmítalo přistoupit na jeho cenu. V červnu 2003 havířovské zastupitelstvo Slívu odvolalo a v prosinci dostal z Technických služeb výpověď. Ve stejné době měl nový ředitel podniku Vladimír Kozák převést část Slívových akcií na město. Přesně mělo jít o 520 prioritních akcií, jež Slíva nakoupil za 104 000 korun. Při jednání s městem za ně ale požadoval pět miliónů korun.
Slíva se obrátil na soud a ten vydal předběžné opatření, podle kterého město nemělo se spornými akciemi až do vyřešení případu nakládat. Jenže radnice podle Slívy opatření nerespektovala: „Vykonává k mým akciím akcionářská práva a také to vyplývá z dopisu statutárního města Havířov ze 7. 12. 2004, jejž podepsala paní primátorka. Přitom předběžné opatření by mělo být nejen respektované, ale i vymahatelné.“ Ve Slívově podání byl případ jasný jako facka. Obrátil jsem se tedy na právní oddělení města Havířov se třemi otázkami: Proč došlo k výměně akcií Technických služeb a proč město Havířov jako hlavní akcionář odmítlo uznat platnost akcií menšinových vlastníků? Proč radnice nerespektuje předběžné opatření soudu a nakládá s akciemi drobných akcionářů, jako by byly jeho? Jak hodlají tuto situaci řešit?
MĚSTO HAVÍŘOV ODPOVÍDÁ
Čtrnáctého dubna 2004 mi přišla odpověď JUDr. Bohuslavy Kochové, vedoucí odboru právních služeb města Havířova. Vysvětluje mi v ní, že o neplatnosti původních akcií nerozhodlo město Havířov, ale samy Technické služby jako jejich emitent (co na tom, že město je hlavním akcionářem, a má tedy nad podnikem plnou kontrolu). A důvod neplatnosti? „Jak při první výměně v roce 2002, tak i v roce 2004 to byly formální vady všech listin nazvaných ,akcie‘ bez ohledu na to, komu akcionářská práva dle seznamu akcionářů náležela,“ píše doktorka Kochová.
Otázek a odpovědí jsme si vyměnili ještě několik, než jsem pochopil, v čem byla podstata případu. Technické služby udělaly při vydávání akcií chybu, jíž pan Slíva využil. Nebylo z nich totiž jasné, jaká práva může jako majitel prioritních akcií vykonávat, ale také za jakou maximální cenu je může prodat. On proto chtěl pět miliónů a město to považovalo za nepřijatelné. Jenže bylo nejisté, zda to u soudu obhájí. Když se nepodařilo připravit ho o akcie výměnou, rozhodlo se město, že je prohlásí za neplatné. Právně to byl nejspíš pochybený krok. Znamenalo by to, že pan Slíva dostane 104 000 korun a Technické služby akcie. Když se ale pan Slíva dál bránil, město mu nabídlo 600 000, on ale trval na svém. Posudek, podle kterého město prohlásilo vydání akcií za neplatné, vypracovala právnička Technických služeb Ivana Kabzanová - jedna z pozdějších Slívových obětí...
„Škoda, jež mi byla způsobena, je v nominální hodnotě akcií 5 200 000 Kč, v odhadní ceně akcií pak 5 964 000 Kč plus dividendy. Mám však důvodné podezření, že město Havířov a Technické služby přistupují i k neregulérním akcím, které mne mají poškodit ještě dále... vyšetřování bylo pravomocně ukončeno, ačkoliv každý právník i advokáti, kteří se trestním právem profesionálně zabývají a s nimiž jsem tuto kauzu projednával, byli jednoznačného názoru, že zcizením mých akcií byl spáchán trestný čin a byl porušen ústavní zákon.“
A tak vzal pan Slíva zákon do svých rukou...
Co si o peripetiích případu myslíte vy?
