Přestože moje životní zkušenost říká něco jiného, byla jsem do minulého týdne přesvědčená, že můžeme děti vychovávat ke komunikaci, ke spolupráci a obejít se bez nutnosti učit je agresi jako prostředku komunikace. Minulý týden jsem byla nucena své dceři v jejích dvou letech vysvětlovat: „Ubližovat druhým je špatné, ale když ti ublíží nějaké dítě, musíš mu to vrátit, protože jinak ti ubližovat nepřestane.“
Při návštěvě kamarádky, s níž mě sice nepojí stejný pohled na život, ale naopak tolerance chápat názory druhého, jsem byla svědkem toho, jak její ani ne dvouletá holčička terorizuje, štípe, kope a strká mé dítě. Když jsem ji okřikla, dostala jsem od kamarádky vynadáno, že kárám jenom její dítě, zatímco své ne. A tak jsem se jen v šoku dívala, jak mé vstřícné a komunikativní dítě, které se snažilo hrát si, brečí po útocích malého agresora a nechápe, že by mělo také ubližovat.
Třináctiletý syn mé sousedky odjel na dětský tábor. Protože je po jednom z rodičů z poloviny černoch, musel si v kolektivu dětí zjednat patřičný respekt. Po několika dnech urážek do negrů a vietnamců, musel zlomit svoji nekonfliktní povahu a klukovi, který na něj od počátku tábora útočil, ukázat, že ho přepere. Jeho matka, které každý den telefonoval, jak s prostředím ostatních bojuje, byla zhnusená, že jejího vstřícného a hodného syna, který odmítl z tábora odjet, nakonec donutilo okolí k agresi, která byla jediná účinná.
Pamatuji si naopak na krásný zážitek z rodiny tří dětí, do které přišlo agresivní dítě sousedů a zkoušelo na nich svoji sílu a převahu. Chlapeček z rodiny, tehdy mu bylo asi pět let se proti agresorovi postavil a prohlásil: „Nebudu se s tebou prát, protože my se tady nepereme.“ A protože byly tři domácí děti v převaze proti jedináčkovi ze sousedství, žádná bitka se nekonala.
Bohužel je nad mé síly udržet své dítě v prostředí, které agresi neuznává. I kdybych to udělala prostřednictvím alternativního vzdělávání, nebude se pohybovat ve skutečném světě, ale jen v komunitě slušných. Na druhé straně je mi jasné, že spirála agrese bude nekonečná, pokud agresivní rodiče budou tolerovat agresi svým dětem. Protože když se dostane jeden agresor mezi ostatní slušné, nebude si moci získat respekt silou. Platí to i obráceně.
Proto je zbytečné zoufat si, že se politici místo důstojné komunikace fackují a síla jako způsob získávání výhod je akceptovaná i ve světové politice. Příčina je na začátku, v nejranějším dětství, v možnosti fackovat bezbrannou holčičku.
