Nečekal bych, že můj sloupek o Českém rozhlasu 4 – Rádiu Wave, nové veřejnoprávní stanici pro mladé posluchače, vyvolá takové pozdvižení, že se jím bude zabývat i člen rozhlasové rady Štěpán Kotrba. Na internetovém deníku Britské listy vyšly dva dny po sobě hned dva rozsáhlé materiály, které mají jedno společné: víc než s fakty si jejich autor hraje s emocemi.
Protože Britské listy před lety přešly na systém vydávání článků bez toho, aniž by pod nimi mohly probíhat diskuse (prý se tam střídají titíž lidé pod různými identitami a plivají na autory i sebe navzájem špínu), rozhodl jsem se reagovat na webu Reflexu. Dopředu říkám, že mi Štěpán Kotrba navrhnul, abych s ním polemizoval přímo na Britských listech. To odmítám. Chci, aby se pod mým sloupkem mohl kdokoli jakkoli vyjádřit, byť by dotyčný s mými názory nesouhlasil. Považuji to za základ demokratické výměny názorů, a zvlášť v takovém prostředí, jakým je Internet.
Štěpán Kontrba mi ve svých článcích „Vlna spláchne i potůček špíny“ (http://www.blisty.cz/2006/1/19/art26602.html) a „Potůček teče, vlna se valí…“ (http://www.blisty.cz/2006/1/19/art26647.html) vytýká, že kritizuji rozhlasovou stanici, která teprve před týdnem zahájila vysílání a tudíž ještě vychytává chyby. Že jsem jí nedal sto dnů hájení. Ano, to je pravda. Vysvětlil jsem však, proč a za co Rádio Wave kritizuji: za to, jak nešťastně se tato stanice vymezila na veřejné tiskové konferenci, dva dny před vlastním zahájením vysílání, ke konkurenčními soukromému Rádiu 1.
U této privátní stanice se zastavme. Štěpán Kotrba se snaží čtenářům Britských listů namluvit, že kopu za Rádio 1, protože Reflex je na jeho vysílání nějakým způsobem zainteresovaný. Nevím, jak jsou na vysílání Rádia 1 zainteresovaní ostatní redaktoři Reflexu, ale já mám k této stanici takový vztah, že ji poslouchám (stejně jako teď poslouchám i Rádio Wave a dříve jsem poslouchal Expresrádio) a občas do ní chodím vyprávět o aktuálním vydání našeho časopisu. Protože Rádio 1 a Reflex si barterově vyměňují prostor pro vzájemnou propagaci.
Jestliže toto Štěpán Kotrba považuje za důvod, proč jsem kritizoval některé drobnosti ve vysílání Rádia Wave (například okopírovaný název živých přenosů koncertů Stage nebo nešťastnou příhodu s názvem pořadu Nahraj svoji matku), je na omylu. Pokud by si totiž prohlédl internetové stránky Rádia 1 důkladněji, zjistil by, že stejně jako Reflex, má podobnou dohodu o vzájemné propagaci s tímto rádiem i týdeník Respekt. Vadí Štěpánovi Kotrbovi, jakým způsobem psal Respekt o startu Rádia Wave a že se jeho redaktor na tiskové konferenci Českého rozhlasu ptal na podobnost s programem Rádia 1?
K tomu ještě jednu poznámku: Reflex využívá barterové dohody s Rádiem 1 proto, že obě média oslovují podobnou cílovou skupinu. Tato spolupráce trvá několik let. Pokud by Rádio Wave existovalo už dříve, mohla tato spolupráce probíhat i s ním. Znamenalo by to, že se Reflex nesmí vyjadřovat ke konkurenci Českého rozhlasu? Samozřejmě že ne. Ale jako laciný argument se hodí cokoli. Jednoduché vysvětlení, že něco kritizuji jenom proto, že si to prostě kritiku zaslouží, se asi do uvažování o různých tajemných propojeních a mediálních spřaženích prostě nehodí. Bohužel, takto uvažuje řada lidí z oboru…
Má to však Štěpán Kotrba, publicista a zároveň člen Rady Českého rozhlasu, která kontroluje hospodaření ČRo a volí generálního ředitele, zapotřebí? Proč Štěpán Kotrba v jednom případě, kdy Reflex věnuje poměrně velký prostor projektu Odhalení (gorilí reality show na digitální stanici Leonardo, na které se osobně podílel – např. tím, že pro ně vyrobil logo; mimochodem, není to náhodou střet zájmů?), tento materiál přebere v doslovném znění na Britské listy (http://www.blisty.cz/2005/12/2/art25993.html) a v případě, že Reflex píše tak, že se mu to nelíbí (nebo nehodí?), rozcupuje jeden internetový sloupek hned ve dvou po sobě následujících sáhodlouhých článcích?
Pokud bych měl naposledy shrnout svůj postoj k Českému rozhlasu 4 – Rádiu Wave, popsal bych ho asi takto: Na stanici pro mladé jsem se těšil. Líbí se mi, jak hraje. Projev moderátorů už tolik ne (ale připouštím, že nejsem jejich cílová skupina, takže teenegerům se to líbit může). Co se mi vůbec nelíbí, bylo zbytečné vymezování vůči konkurenci ještě v době, kdy Wave nevysílalo a stylem, že „my budeme ti profíci z veřejnoprávního rozhlasu“. Hlavně u mluveného slova, u kterého si myslím, že Wave má v porovnání s Rádiem 1 co dohánět.
Dále trvám na tom, že pokud je někde potřeba veřejnoprávního rádia pro mladé s takovým hudebním zaměřením, jakým je Wave, jsou to především regiony. Ne Praha, kde si mladí můžou najít nejen další rozhlasové stanice, jejichž nabídka je opravdu široká, ale i další zdroje podobné alternativní zábavy. Ta v regionech chybí (samozřejmě to neplatí úplně doslova). Zároveň chápu, že technologicky je složité dostat „čtyřku“ na další VKV vysílače a že příjem digitálního multiplexu A, v němž se Wave objeví od 9. února, je územně také omezen. A vysílání přes internet není tak úplně skvělé řešení (byť já tak Wave poslouchám, protože v Dejvicích jsem v zákrytu, vysílač Cukrák tam nechytnu).
Takže bych se místo zbytečných polemik pustil do řešení těchto problémů. Ukončit žabomyší války s léta existujícími privátními rádii, která se musí cítit logicky dotčena – už jen proto, že jim do zelí leze stanice, která se nemusí živit prodejem reklamy a má „své jisté“. Dávat si bacha na autorská práva u názvů pořadů. A především vyřešit možnost příjmu v regionech. Mám jeden smělý návrh: existuje ještě jeden typ digitálního vysílání, ušitý přímo na míru rádiím. Ve zkratce se mu říká T-DAB a Český rozhlas si ho loni v listopadu asi měsíc testoval v Praze. Co takhle napsat na Český telekomunikační úřad a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, zda-li by se s tím nedalo něco udělat?
