Strach ministryně zdravotnictví

Od 1.ledna 2003 se nemocnice staly podle zákona č. 290/2002 Sb. příspěvkovými organizacemi krajů, s možností převedení například na akciové společnosti. Jenže žádným zákonem nebylo stanoveno, které ze stávajících zdravotnických zařízení mají být zachovány a v jakém rozsahu. Proto se dnes ministryně zdravotnictví obává, že síť zdravotnických zařízení i rozsah obecně dostupné péče jsou ohroženy. Nedávno jsem navštívila nemocnici v Kladně, která prošla přechodem ze „státního“ dohledu do spravování „soukromého“. O chod zařízení se začal starat management, který okamžitě zprůhlednil a zefektivnil hospodaření nemocnice. Město mu pronajalo objekt za symbolickou roční částku, za podmínek zachování stávajících služeb obyvatelům, současně s ujednáním, kolik procent ze zisku musí ročně management do zařízení investovat. Kromě nutných zdravotnických služeb začala nemocnice nabízet i večerní rehabilitační služby, vydělává. Město hlídá zachování zdravotnické péče pro občany, nemocnice prosperuje, lékaři tady pobírají prý vyšší platy než ve státních nemocnicích, a všichni jsou spokojeni. Až budou všechny okresy a kraje hospodařit na svém, a až se každý občan začne zajímat, kdo spravuje provozní záležitosti oblasti, ve které žije, až necháme pracovat v místních zastupitelstvech jen ty, kteří budou hájit naše zájmy, pak netřeba se obávat o zájmy lékařů i pacientů. Oprávněný strach ministryně Emmerové samozřejmě vyvěrá ze zkušenosti z nepořádku a chaosu, kterým je všeobecně vše, takzvaně „státní“ čili „ničí“ spravováno. S čímž samozřejmě souvisí i zoufalství á la „pozdě bycha honit“, kdy zkouší ministryně zdravotnictví přemluvit hejtmany, aby nedělali něco, co se jaksi opomnělo v zákoně ošetřit.