Člověku musí být líto Václava Klause. Zvlášť když ví, jak se český prezident urputně snaží, aby mu ho doopravdy bylo líto. Jednou ročně přednese v Davosu projev, který téměř nikde nepublikují. Na sympoziích kreslí grafy s Klausovou křivkou, jíž všichni kromě autora považují za křivku míry pomatení. Do USA vozí vlastní knížky o cestě k demokracii. Téměř denně nadává na EU. Jeho státnickou chůzi už ani nelze nazvat páskovským sunem, ale nebeským plutím na vlastní ješitnosti.
Aby si k němu pro autogram chodily aspoň starší fanynky v polyesterových pláštích, píše knížky šroubovaných textů, jež jejich majitelky doma zastrčí, kam patří: na polici mezi české kuchařky. A pořád NIC! Snad proto nám nyní prezident dopřává vlastní přestřelku s europarlamentem, na jehož předsedovi, Josepu Borellovi, požaduje omluvu za výroky dvou poslanců, kteří ho prý urazili svými výroky. Auu! Někdo na Hradě by měl rychle vytočit 155, protože jinak…..
Protože jinak se budeme snad donekonečna bát, že na nás z televize či novin zase bafne nasupený profesor. Přitom je úplně jedno, že pokud jde o EU, má český prezident v lecčems pravdu. O ní bohužel ve sporu Klaus versus europarlament dávno vůbec nejde. Oba europoslanci, Roco Vidal-Quadras a Jo Leinen, jsou zastánci užší politické eurointegrace a vždy budou hájit myšlenku, že když už v Bruselu berou tolik peněz a mají zadarmo posilovnu, měli by aspoň o něčem rozhodovat. Člověk je téměř chápe. Václav Klaus zase bude vždy hájit názor, že když už jeho ego přerostlo i pražský Hrad a ekonomicky s ním souhlasí i Jaromír Jágr, neměli by se mu v Bruselu smát. Člověk ho téměř – ehm. Když to dáte dohromady, nemůže to nikdy skončit dobře.
Ironií směšného sporu je, že oba europoslanci udělali jen to, co Klaus dělá od doby, kdy mu Ladislav Jakl pošeptal, že o EU se nad ránem v hospodě U Magistra Kellyho proslýchají divné věci: slovně napadli svého oponenta. Žádné překvapení, že Borell Klausovi odepsal něco ve smyslu svobody slovního projevu. Ostatně jako předseda instituce, jíž toho kromě slov moc nezbývá, nemohl jinak. Možná by Klausovi, jenž se tak rád pere za individuální svobody, pomohlo, kdyby mu někdo konečně propíchl onen mrak vlastní ješitnosti. Až by zase spadl dolů, chápal by to taky.
