Ráno otevřu noviny a obvinění ředitele ČT Jiřího Balvína mě vskutku pobavilo. Prý nesplácí dluh 2,5 milionu korun za přenosový vůz, který koupila ČT od ČNTS. Od té ČNTS, do které, když ji Vladimír Železný opustil, Balvín nastoupil. Nelze to ani nazvat malým českým mediálním rybníkem, spíš jen ...
Ráno otevřu noviny a obvinění ředitele ČT Jiřího Balvína mě vskutku pobavilo. Prý nesplácí dluh 2,5 milionu korun za přenosový vůz, který koupila ČT od ČNTS. Od té ČNTS, do které, když ji Vladimír Železný opustil, Balvín nastoupil.
Nelze to ani nazvat malým českým mediálním rybníkem, spíš jen špinavou louží na okraji silnice. Vazebně stíhací fraška s jedním ředitelem skončila (mimochodem, jak to, že se tahle aféra náhle doslova vypařila?) a už je tu druhá, která je stejně podivná. Kdybych nevěřil Ivanu Langrovi ani nos mezi očima, musel bych jeho slovům o tom, že policie neměří stejným metrem a vybírá si mediálně vděčné případy, dát za pravdu. Anebo je právě fakt, že policie obvinila jak ředitele Novy, tak ČT, důkazem její nezávislosti, „vyváženosti“? Skutečně netuším, jako ostatně asi každý, ať už jde o koncesionáře ČT nebo pana Nova-Nováka.
Mohu pouze sdělit osobní zkušenost. S Jiřím Balvínem jsem se setkal jednou v životě, bylo to v roce 1993, kdy se v České televizi řešila causa zakázaného klipu Lucie Bílé Láska je láska. Balvín byl tehdy producentem ČT, kterého se zákaz týkal, a protože jsem o problému psal, na zhruba čtyřicet minut jsem se s ním sešel k rozhovoru. Sympaťák to nebyl tenkrát, ani dneska. Byl to televizní rutinér, protřelý vnitrotelevizními půtkami. Uměl v tom chodit a řekl mi přesně to, co mu ani neuškodilo ani ho nepostavilo na tu či onu stranu. Vlastně mi neřekl nic a v žádném případě vlastní názor.
Podruhé jsem Balvína viděl před pár dny, na vernisáži Štěpána Kučery v Parlamentu. Co na téhle neprestižní akci, kam ředitel ČT rozhodně nemusí ze společenských důvodů, dělal, ví čert. Na politiky a Klause především se ale smál tak sympaticky, jak to umí jen on.
Upřímně řečeno: ať už tahle aférka Balvína bude stát křeslo nebo ne, ať už bude sedět stále na Kavčích horách nebo na blízké Pankráci, ať už to celé je či není součástí předvolebních záležitostí, je mi to úplně jedno. Bavím se tím, jak se v téhle zemi mediální televizní šéfové strachují o svá křesla i existenci, a jsem rád, že osvícení dramaturgové vybírají na ČT 2 naštěstí pořád docela dobré filmy, že Vávrova Šumná města pokračují atd. Ale že by měl být člověk z pricipiálního hlediska spokojený, jak je česká televizní scéna čistá – to tedy rozhodně ne. Skoro bych se přikláněl k názoru jednoho zaměstnance ČT (známého moderátora), který razí teorii: nejlepší by bylo povolat do ČT na jeden rok nějakého diktátora, který by podnik o polovinu zeštíhlil, zreorganizoval, vyházel zbytečné pracovníky, a teprve pak by se začala budovat skutečná veřejnoprávní instituce, nezávislá nejen na politicích, ale i na vlastní minulosti a minulosti vlastních lidí.
halada@reflex.cz
