nahoru

Zelený Baull 60 / Když chcete snížit, hrajte doma

Andrej Halada 13. června 2006 • 09:53

Většina trenérů i dobrých hráčů vám v případě, že chcete snížit hendikep, doporučí hrát na hřišti, které znáte. Výhoda je v tom, že víte, jaké jsou na hřišti nástrahy a čeho se vyvarovat. Víte, kterou hůl na té které jamce vzít, jak se míček zachová, když dopadne, kam přesně zacílit. Znáte grýny, jejich rychlost i sklon. Víte, které jamky jsou lehčí a kde je možné snadno sbírat body, a kde je naopak nutné počítat s horším výsledkem.


Není po ruce asi žádná statistika, která by řekla, jestli většina hráčů snižuje své hendikepy na domácích a oblíbených hřištích, anebo se jim prostě daří kdekoli – a rozhoduje třeba momentální psychická pohoda. Osobně jsem snižoval ve většině případů na hřišti, které znám a mám je navíc rád. Nejlépe se mi hraje asi na Čertově Břemeni, hrál jsem tu už mockrát, je to docela lehké hřiště, spíše technické. Ale stejně tak se mi podařilo snížit na Hluboké nebo na Ještědu, kde jsem předtím hrál jen párkrát. Ovšem za výmluvný považuju fakt, že nikdy jsem nesnížil tam, kam jsem přijel poprvé a hřiště vůbec neznal. Ve výjimečném případě jsem hendikep udržel, většinou jsem ale zhoršil.
Že je znalost hřiště kardinálním faktorem pro výsledek hry, dokazují i ti úplně nejlepší. Zkuste se podívat na profesionály na Tour. Jejich kedíci znají hřiště do nejmenšího detailu, neexistuje, aby hráč šel na hřiště bez toho, že by nevěděl, jaké jsou taktické možnosti. Znalost hřiště se přitom nepromítá jen do strategie, ale působí i na psychiku hráče. Jakékoli „neznámo“ totiž vyvolává negativní reakci, zatímco důvěrně známý prostor poskytuje psychickou pohodu.
Nicméně zároveň se říká, že dobrý hráč by měl umět zahrát prakticky kdekoli. A je pravdou, že jestli někdo hraje rovné a dostatečně dlouhé rány, a má na každém odpališti plánek jamky s metrickou vzdáleností, pak by pro něho neměl být problém zahrát jamku v normě nebo alespoň na bogey. Hrát na neznámém hřišti turnaj je někdy i dobrodružstvím, je to výzva, která se podobá pocitu objevitele, který se vrhá do neznámé pralesní krajiny. Když si navíc řeknete, že nemáte co ztratit, že můžete jen překvapit, psychicky vás to i docela uvolní. Kdo automaticky počítá s horším výsledkem, ten často zahraje nad své očekávání a dobře. (Vedle znalosti hřiště rozhoduje o vašem dobrém či špatném výsledku také znormování hřiště; to je ovšem kapitola sama pro sebe a brzo se k ní v některém ze sloupků vrátím.)
Hrát „doma“ je pro snižování cesta nejmenšího odporu, je to i trochu bojácná cesta, ale k nízkému číslu lze takto dojít nejrychleji. Musíte ovšem počítat vždy s tím, že když pak pojedete na turnaj jinam, budete se možná dost trápit. Najednou budete překvapeni, že vůbec nehrajete tak dobré číslo jako doma, a že váš uhraný hendikep 20 je ve skutečnosti asi tak na úrovni 25. Kdo se obává, že by tuhle blamáž nemusel dobře snášet, ten ať raději touze po rychlém domácím snižování odolá. Doma lze být králem, ale vaše skutečná kvalita se ukáže, až když se vydáte za humna.

Andrej Halada