Píšu už třetí sloupek o prezidentovi a zaříkávám se, že tenhle je poslední. Původně docela příjemná hra se mění v nefér souboj, v němž nejde o zvolení někoho, jako spíš o nezvolení Klause.Klause jsem téměř obdivoval v letech 1990-1996. Pak mé sympatie ztrácel, načež dna dosáhl nedůstojným chováním po prohraných volbách 2002.
Píšu už třetí sloupek o prezidentovi a zaříkávám se, že tenhle je poslední. Původně docela příjemná hra se mění v nefér souboj, v němž nejde o zvolení někoho, jako spíš o nezvolení Klause.
Klause jsem téměř obdivoval v letech 1990-1996. Pak mé sympatie ztrácel, načež dna dosáhl nedůstojným chováním po prohraných volbách 2002. Upřímně jsem si přál, aby zmizel, stal se z něho důchodce nebo hostující profesor kdesi na univerzitě ve Wisconsinu. Ale jeho přístup k volbě prezidenta mě zase zviklal. Oba jeho projevy byly přesvědčivé, chytře napsané v osobním a přitom důstojném tónu. Opět si říkám, že Klaus je obdivuhodná osobnost. Obrazně: kdyby nás vedl takový prezident do války, tak s ním neprohrajeme, a když prohrajeme, tak s čistým štítem. Prezidentskou volbu nezlehčuje, ale bere ji sportovně, s jistým vtipem. Záleží mu na zvolení, nestaví se k věci nezávazně, má vůli k vítězství.
Ze všech dosud se představivších kandidátů mi tedy Klaus připadá jako nejlepší, jediný možný. Jsem přesvědčen, že kdyby nebyl z ODS, byla by taková persona zvolena okamžitě. Jenže on je od bratrstva modrého ptáka, a tak mu konkurenční strany neustále na kurt předhazují své zástupce, které on následně smete. Soupeři si navíc diktují pro sebe výhodné podmínky, ale o to větší pak bývá jejich ostuda po výprasku.
Teď vytáhly protiklausovské strany s Motejlem. Ten ovšem není hlupák a říká: jedině, když budu mít téměř stoprocentní jistotu (rozuměj: podporu celé vládní koalice), jdu do boje. Což je taky svého druhu neférová vychytralost. Jenže takovou jistotu dnes nikdo, kdo chce být zvolen ve Španělském sále, nezíská. Tam sedí 281 zástupců lidu a nikdo neví, který pták jim u urny přelétne přes nos. Je to něco mezi kursovou sázkou a loterií a jediný Klaus má tu odvahu do takového bláznivého boje jít.
Po dvou volbách, z nichž vyšel vždy Klaus jako vítěz, existují už jen dvě varianty: 1. volba třetí, v níž bude jediný kandidát Klaus a ten také bude zvolen (i kdyby se tak mělo stát až ve třetím kole a třeba jen díky tomu, že všichni, kdo ho nechtějí volit, se nezúčastní). 2. všelidová volba, v níž občané řeknou, koho chtějí.
Pokud bude prezidenta volit celý národ, nevím, jestli nakonec ten svůj hlas Klausovi dám. Bude asi favoritem, ale třeba se přihlásí někdo, kdo mě přesvědčí ještě víc.
