Mám už namále, měl jsem v úterý odevzdat diplomku konzultantce pro předběžnou kritiku a to jsem byl ješte minulej tejden v půlce. Zvláštní systém, v létě jsem napsal za 14 dní půlku, pak jsem se na to vyflák a teď jsem zbytek napsal za tejden...
. Od rána do večera jsem byl zavalenej článkama, moc jsem nespal, noční de ja vu…pak jsem chtěl jet v úterý na fakultu to odevzdat, jenže škola byla zavřená, kvůli summitu, takže menší detail… Jsem docela v háji, asi to budu muset odevzdat bez jakékoli předchozí konzultace, ale co, akorát by mi to rozrejpala. Vypadá to, že obhajoba bude fakt zkouška mých advokátních schopností.
Vůbec jsem divnej student. Před rokem jsem dělal praxi v advokátce, vypadal jsem nadějně, vizáž mladého úspěšně se tvářícího právníka s příjemným vystupováním, chybělo mi pár měsíců a hurá do velkýho světa, místo zajištěný, ale byl to nesmysl. Tak jsem se na všechno vykašlal…
Kabát vonící nevtíravou příjemnou vůní smrdí hospodským smogem, vlasy mi vlajou daleko do obličeje, temný oči probodávaj okolí, přívětivost se vytratila, dynamická chůze se proměnila ve vrávoravou, se docela těším, až se ukážu v domovský kanceláři: „ Tak jsem se o pár měsíců zpozdil, jo ani jsem se neozval, počítáte se mnou ještě?“ Jestli mě vyhodí ze dveří, tak si za dveřmi zapálím a nejspíš se usměju…
Alespoň mám jednoho klienta CHE GUE mi zaplatil útratu v hospodě za pár rad, tak jsem se pěkně nalil, odcitoval mu Ústavu, tvářil se spokojeně, jak to na tom summitu pěkně zvládne, chráněn Ústavou. Když už jsem padal pod stůl, tak jsem mu řekl, že tohle je všechno teorie, že ho zašijou na dva dny na fízlárnu, ale to není zas tak hrozný ne? Přece ho bude chránit inspekce MV a jsa fízl chráněn fízlem dostane tečku….
A co jinak ? Jinak jsem nesmírně poetickej, co vy na to ?
Poema 1
Spadané listí švitoří uvnitř kmene vnuknutí
Potěšení ztemňuje proroctví kluzkých hran deště
Spirály oblohy se svíjí ve špinavé bezmocnosti
Křečovité večery usínají na dotyku záměn
Jinovatka se brousí o kamenné tváře
Poema 2
Vnuknutí uvnitř listí padá do švitořivýho kmene
Temné potěšení sklouzává v proroctví na hraně děště
Špína bezmocně se svíjí na spirálovitý obloze
Dotyk večera se změnil v usínající křeč
Kameny se tváří jinovatě když je brousím, když je brousím
Poema 3
Když kameny brousím
Tvář upřenou na křečovitou jinovatku
Nade mnou spirály bezmocnosti
Se mi vkrádají po kmeni do špíny
Poema 4
Ukouzl jsem po jinovatce
Po listí jsem sjel a praštil se o strom
Bezmocný se svíjím v křeči
Na obloze švitoří kolibřík
To je kravina v zimě
Spirála smrti.
Román 1.
Dnes jsem byl vzhůru
dlouho do noci
a poslouchal to ticho noci
a občas jsem měl pocit,
že i noc naslouchá mně
a opravdu
za chvíli se strhla noční bouře.
Román 2.
Závěry mají konečný nádech
Román 3.
Závěry mají konečný náběh
Román 4.
Závěry se nekonečně nadechly…
