Antoine Roset v "dýňovém" křesle Pumpkin od Pierra Paulina z roku 1971

Antoine Roset v "dýňovém" křesle Pumpkin od Pierra Paulina z roku 1971 Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Antoine Roset v novém showroomu Ligne Roset v atriu Florentina. Obchod nabízí na ploše 250 m² kompletní vybavení bytových interiérů včetně svítidel a doplňků.
Antoine Roset
Antoine Roset: "Pohovka Togo je naše ikona, symbol firmy z roku 1973, který se nikdy nepřestal prodávat. Francouzský designér Michel Ducaroy prý jednoho rána vstal, šel si vyčistit zuby, podíval se na tubu od pasty, tehdy se ještě vyráběly takové ty hliníkové, které se různě rolovaly a stlačovaly, a heuréka!"
3
Fotogalerie

Antoine Roset z ikonické nábytkářské firmy Ligne Roset o designu, ekonomické krizi a životě v luxusu

Francouzský šarm, americká přímost. A sebejistota muže, který stojí za více než stopadesátiletou rodinnou firmou a ona stojí za ním. ANTOINE ROSET je prapravnukem zakladatele francouzské společnosti Ligne Roset, která vyrábí nádherný nábytek pro ty nejnáročnější zákazníky. Monsieur Roset u příležitosti výročí čtvrtstoletí působení Ligne Roset v Praze zavítal na pár dní do České republiky a rozhovor s ním najdete v Excellentu, který vyšel jako součást Reflexu č. 38/2018 právě dnes. Zde vám nabízíme bonusy, které se na papír nevešly.

Ačkoli váš táta spolu se strýcem Ligne Roset vedou, vy jste v rodinné firmě nechtěl pracovat a vrhl se po škole do hodinářského průmyslu…

Nikdo nás zaplaťpánbůh nenutil, abychom od narození dýchali pro firmu. Ano, dělal jsem téměř čtyři roky pro tradiční švýcarskou firmu IWC vyrábějící luxusní hodinky, zrovna letos slaví 150 let od založení, jsou o pár let mladší než Ligne Roset.  Staral jsem se o kompletní francouzské prodeje, velmi často jsem ale cestoval do sídla IWC v Schaffhausenu, kousek od Curychu… Už v šestnácti jsem ale začal brigádničit pro náš podnik a pak jsem tam byl na stáži během německých studií.

Kdo jsou vlastně zákazníci Ligne Roset, kteří neváhají dát třeba    150 000 korun za pohovku Togo?

Jsou to lidé od třiceti do osmdesáti let s neotřelým názorem na bytový interiér a design a umění obecně; jsou to hledači, často procestovali svět. Rozhodně jsou vybíraví a mají vkus, kladou důraz na kvalitu, jsou takzvaně high-endoví, nároční a solventní. Myslím, že jsou tolerantní, otevření a dokážou dát prostor návrháři.

Co s vaším segmentem trhu před deseti lety udělala finanční krize? Na luxusním nábytku tou dobou lidé asi šetřili…

To víte, že nás krize zasáhla pěkně tvrdě, ale už je to pryč. Vykašlali jsme se na profit a na investice do reklamy a marketingu, zatímco výrobu jsme posílili. V ten nejhorší rok jsme vyvinuli nový výrobek, sofa Ploum od Ronana a Erwana Bouroullecových, kteří pro nás o tři roky dříve udělali celočalouněnou židli Facett a nyní navrhli nesmírně pohodlnou pohovku měkkou jako mech, na níž se dokonale sedí i leží. V době krize, kdy se všichni drží zpátky a produkují klasiku v opatrných, hnědých a béžových barvách, jsme přišli s rudou a s královskou modří. Ta troufalost! Dnes je Ploum jedním z našich nejprodávanějších výrobků.

Přesněji druhým nejprodávanějším. Po Togu.

Ano. Togo je naše ikona, symbol firmy z roku 1973, který se nikdy nepřestal prodávat. Francouzský designér Michel Ducaroy prý jednoho rána vstal, šel si vyčistit zuby, podíval se na tubu od pasty, tehdy se ještě vyráběly takové ty hliníkové, které se různě rolovaly a stlačovaly, a heuréka! Zpočátku se nákupčí chovali dost konzervativně, ale po dvou třech letech od výstavy, kde jsme sofa Togo poprvé ukázali, se prodeje rozjely a dnes už jsme prodali hodně přes milion a čtvrt kusů.

Zkusil jste někdy sám něco navrhnout?

O to bych se z respektu k designérskému řemeslu nikdy nepokusil. Já sice u nás ve firmě vystřídal pěkných pár pozic, ale nic blížícího se designu mezi nimi vážně nebylo, jsem vystudovaný ekonom. Poznám sice krásnou věc, ale stvořit ji neumím. Když se snažím cokoli nakreslit tvůrcům, mívám s liniemi dost trable. Čím jsem starší, tím si designu víc všímám, rozumím mu líp a hlouběji mě zajímá, ale byla by velká chyba se do toho míchat expertům.

Máte zvláštní taktiky nebo sortiment pro asijské trhy? Pro čínský nebo pro ruský?

Devadesát procent naší produkce je stejných pro všechny trhy. Obchody budujeme většinou jako franšízy poté, co k nám na oborovém veletrhu přijde obchodník a sám si o tu možnost řekne – Poslechni, bydlím tam a tam a pořád ještě tam nemáte krám, neuděláme s tím něco? Procedury jsou podobné, showroomy vypadají víceméně stejně a budujeme je na stejných místech. Ano, Číňani a Američani slyší na velikost, takže tam jsou naše prodejny ve větších prostorách. V Asii volíme pestřejší dekor a dáváme na odiv luxus, v Evropě jsou obchody tišší a intimnější, střídměji zdobené. Ale všechno, co seženete v jednom showroomu, dostatete i v druhém – veškeré zboží prostě přijede z naší výrobny ze vsi Briord.

Hodně dbáte na ekologickou stránku věci. Co vás k tomu motivuje?

Rozhodli jsme se, že budeme evropské směrnice, co se týče výroby bez jedovatých látek například v pěnách nebo v lacích, nejen dodržovat, ale ještě překračovat, že budeme papežštější než papež. Zákazníci z poučených zemí, jako je třeba bohaté Německo, nás tlačí do toho, abychom byli co nejzelenější. Ale to jsme dělali odjakživa. Třeba odřezky dřeva a hobliny, které nespotřebujeme, nedáváme k recyklaci, ale skladujeme je – už před dvaceti lety jsme vyrobili obrovský kotel, kde je v zimě pálíme, a vyhřívá to celou naši fabriku.

Celý rozhovor si přečtěte v příloze Excellent, která vyšlo společně s novým tištěným Reflexem.

Reflex 38/2018Reflex 38/2018|Archív