nahoru

Snažím se pedagogy vrátit k podstatě jejich práce, říká „učitel učitelů“ Dylan Wiliam

Vojtěch Rynda7. září 2018 • 14:20
Učitel učitelů Dylan Wiliam
Učitel učitelů Dylan Wiliam
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Dylan Wiliam (63) do Prahy přijel na pozvání Nadace Martina Romana, aby svým workshopem provedl sto šedesát pedagogů, expertů na výchovu či zástupců pedagogických fakult. Rodák z Walesu vystudoval matematiku a fyziku a od roku 1984 se v rámci londýnské King‘s College, Princetonské univerzity a University College London věnoval technikám výuky a profesnímu vzdělávání učitelů. Coby přední světová autorita na rozvoj vzdělání své poznatky shrnul zejména do dvou knih – Zavádění formativního hodnocení (vyšla i česky) a Inside the Black Box, jíž se prodalo přes sto tisíc výtisků.

Vedete workshopy po celém světě. Narážíte na rozdíly mezi systémy výuky v různých kulturách?

Rozdíly jsou většinou jen na povrchu vzdělávacích systémů, pod ním je vzdělávání ve většině zemí dost podobné. Na skupinu s 25 až 40 studenty připadá jeden pedagog, ten se drží nějakých osnov, snaží se, aby studenti vstřebali, co je potřeba, dostává od nich zpětnou vazbu – tohle je univerzální. Hodně se liší třeba testování studentů, ale nakonec je stejně nejdůležitější to, co se odehrává přímo ve třídě mezi učitelem a žáky. A zase, učitelé používají různé metody, ale musejí si při tom pokládat tytéž otázky: chápou studenti, co je učím? A právě v těchhle otázkách se uplatňuje formativní hodnocení, kterému se na workshopech věnuju.

“Realistický rasista“ Přibáň: Chudí a neschopní povstali, přestaňte zachraňovat tonoucí…

Proč právě formativní hod­nocení?

V angličtině je to „formative assessment“, což vychází z latinského assidere – „sedět vedle“. Přeneseně vzato tedy učitel sedí vedle studenta, aby na něj dohlížel. Podle jiné definice jde o způsob docházení k závěrům: dáváme studentům zadání, zjišťujeme, jak se s nimi vypořádali, a pak z toho děláme závěry. Jako třeba – tenhle student může jít na tuhle univerzitu. Jiný student rozumí metabolismu u krávy. A zase jiný neumí násobit sedmi. O úroveň výš pak stojí závěry, co bych měl jako učitel udělat, aby se status studenta zlepšil.

Jak váš workshop obvykle ­probíhá?

Většinou začnu tím, že účastníkům připomenu, proč vlastně mladé lidi učíme: ne proto, aby měli dobré známky, nýbrž abychom jim změnili život k lepšímu. Snažím se učitele vrátit k podstatě jejich práce. Pak se jich zeptám: Co můžete udělat, abyste byli opravdu dobrými učiteli? Ukazuju jim, že spousta výukových postupů, které považují za přínosné, je ve skutečnosti k ničemu.

Jiří Drahoš: Zeman už nevykonává funkci prezidenta a Hrad by měl přiznat proč

Co například?

Existuje třeba představa, že děti mají různé styly učení: někdo je vizuální typ, někdo látku líp vstřebá posloucháním a tak dále. Řeklo by se tedy, že když budeme učit děti stylem, který jim vyhovuje, naučí se toho víc. A to není pravda. Nejsou pro to důkazy. Správný výzkum ostatně učitelům nikdy neřekne, co mají dělat; na to jsou jednotlivé třídy příliš komplexní organismy. Ale může jim napovědět, že když se zaměří na jeden aspekt výuky, bude to mít s vysokou pravděpodobností takový a takový efekt. Pomáháme učitelům stanovit si priority a vybírat si různé techniky. Na workshopu jim vždycky ukážu pětadvacet tipů, jak zlepšit výuku. A pak je nechám, aby si vybrali jeden, který bude jejich stylu výuky vyhovovat nejvíc.

A toho se pak mají držet.

Ano, až se stane pevnou součástí jejich praxe. Sedmihodinový program pak zakončuju tím, že jim doporučím pomáhat si navzájem a profesně se rozvíjet v rámci jakýchsi učitelských komunit.

Celý rozhovor s Dylanem Wiliamem si přečtěte v tištěném Reflexu č. 38/2018, který vyšel ve čtvrtek 6. září.

Reflex 36/2018Reflex 36/2018

Zdeněk Pohlreich: Práce už není cool a školství je v p**eli, za tenhle mejdan draze …
Dospělí chlapi v roce 1968 brečeli a nestyděli se za to, říká politolog a historik…

Vojtěch Rynda




Kurzy měn
25,960
22,740
29,130
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější